politologie

• Politologie je věda o politice, která zkoumá politiku (umění řídit stát) a má počátky v antickém Řecku.
• Politologie se od filozofie oddělila po druhé světové válce.
• Okruhy politologie zahrnují politické teorie (dějiny), politické instituce (ústavy, formy vlády, vůdci, veřejná správa), strany skupin a veřejné mínění, média (spojení s občany), a mezinárodní vztahy (organizace, mezinárodní politika/právo).
• Niccolo Machiavelli (15 – 16 stol.) napsal dílo Vladař. Vládnout třeba i násilím, křesťanská morálka člověka často oslabuje. Oddělil etiku od politiky – cokoli politik udělá pro dobro státu nemá být souzeno podle morálních hodnot.
• Karl Marx (19 stol.) nasměřoval sociologii na studium tzv. sociálněekonomických formací, které jsou charakterizovány třídami a mezi kterými je konflikt. Jeho utopickou představou bylo vybudování beztřídní společnost, ale nepovedlo se to.
• Politika je řešení věcí veřejných, které zahrnuje umění řídit stát a formulace zákonů, uplatnění moci na manipulaci s občany, organizování a řízení společnosti tak, aby vytvořila podmínky pro všestranný rozvoj lidí, jejich podnikavosti a schopnosti.
• Austroslavismus: Rakousko by chránilo slovanské země, ty by se mezitím vyvíjely.
• Aristoteles (5 stol. př. n. l.) rozlišoval dobré (monarchie, aristokracie, políteia) a špatné (tyranie, oligarchie, demokracie) formy vlády. Člověk je tvor společenský (zoon politikon) a nemůže bez státu existovat.

  Nejlepší stát je ten, ve kterém je nejpočetnější střední vrstva, protože většina obyvatel nemá potřebu krást, ani se bouřit .
• Věc neveřejná se stává veřejnou publicitou, diskuzí, názorovými střetami.
• Formy participace občana na politickém životě a na věcech veřejných zahrnují sledování politického dění – média, diskuze o politické situaci – neveřejně či s politiky, jít volit – aktivní volební právo, petice – petiční zákon, účast na demonstráci, stávce, organizování demonstrace, stávky, petice, založení občanské iniciativy, vstup do politické strany, kandidatura na veřejnou funkci, ve funkci se podílet na legislativním životě společnosti.
• Politologie je vědou o politice, která se zabývá dějinami a vývojem politiky.
• Zahraniční politika je prosazování zájmů státu mimo jeho hranice, které stát provádí prostřednictvím vládnoucích úřadů (vláda, prezident, ministr zahraničí). Veřejnost nemá mnoho možností do ní vstupovat.
• Multipolarita je rozdělení světové moci mezi více než dva státy.
• Hegemonie je světovou moc má jen jeden stát.
• Lidská práva jsou základními právami člověka, které jsou uvedeny v Chartě OSN a ústavě ČR.
• Integrační a disintegrační procesy jsou vznik a rozpad mezinárodních celků/zemí.
• Velmocí se rozumí stát, který má díky svým zdrojům (finance, armáda, politika) velký vliv na mezinárodní dění.
• Balancér je stát, který vybalancuje (vyřeší) nějaký konflikt připojením/odpojením do/od něj.
• Sokrates (5 stol. př. n. l.) Podle něj by v čele státu měli být moudří lidé – lidé vzdělaní.

  Myslí si, že když člověk bude vědět co je dobro, tak jej bude automaticky konat (etický intelektualismus)
• Platón (5 stol. př. n. l.) napsal spis Ústavu, ve kterém popsal ideální stát, ve kterém by vládci byli filozofové, neměli by vlastnit majetek, mít ženy/děti, aby nebránili vlastní zájmy. Další vrstvou by měli být strážci, také by neměli vlastnit majetek. Třetí vrstvou by měli být řemeslníci, obchodníci, kteří by se starali o blaho.

  Tímto spisem položil základy utopistického rovnostářství
• Bipolarita je rozdělení světové moci mezi dva státy.
• Globální problémy jsou problémy postihující svět, jako je terorismus a globální oteplování.
• Mezinárodní organizace jsou organizace spojující země za jedním účelem, jako je EU, NATO, OSN.
• Mezinárodní (světová) politika je souhrn mezinárodního dění, ve kterém státy mají různé role.
• Mezi směry politologie patří:  Normativní politologie - hodnotové soudy, co by (ne)mělo být přítomno v politice, Deskriptivní politologie - popisuje, jaká je politická skutečnost, Predikativní (prognostická) politologie -  předpovídá výsledky, události
• J. J. Rousseau a J. Locke (17. stol.) Smluvní teorie vzniku státu - Lidé uzavřou společenskou smlouvu, kdy člověk odevzdá část své svobody ve prospěch celého státu, který mu následně něco garantuje.

  Člověka kazí společnost, přesněji majetek.
• Immanuel Kant (19. stol.) Celý život hledal univerzální zákon, který by se mohl vztahovat na všechny a nazval jej kategorický imperativ - Nečiň druhému to, co nechceš, aby bylo činěno tobě. Jednej vždy tak, aby lidství v tobě i v jiném člověku ti bylo cílem, ne prostředkem. Jednej tak, aby se zásada, podle které jednáš, mohla se stát zákonem obecným.