Starověký Řím

• Plebejové se rozhodli vybojovat si svá práva pomocí secese - odešli z Říma a pohrozili, že si založí vlastní město
• Secese byly celkem tři
• 1. secese


  1. Plebejové si vymohli zřízení zvláštního úřadu

  2. Tribun lidu byl volen plebejským shromážděním

  3. Tribun lidu měl právo veta

  4. Tribunové lidu byli původně 2, později jich ale bylo až 10

  5. Při projednávání zákonů v senátu seděli na vyvýšeném místě
• 2. secese


  1. Plebejové si vynutili sepsání práva, byly vydány Zákony dvanácti desek

  2. Bylo zvoleno 10 decemvirů, kteří právo sepsali a zveřejnili na foru
• 445 př.n.l. - plebejové dosáhli právo uzavírat sňatky s patriciji
• 3. secese


  1. Plebejové si vymohli, aby jejich plebejské shromáždění mohlo vydávat zákony, platné pro celý stát

  2. Plebejové byli tímto nařízením (lex Hortensia z roku 287 př.n.l.) definitivně a zcela zrovnoprávněni s patriciji
• Boj mezi patriciji a plebeji skončil nakonec vítězstvím plebejů a jejich úplným zrovnoprávněním s patriciji
• Splynutím patricijských a plebejských špiček vznikla později nová urozená vrstva, nobilita
• Úřady a orgány státu za republiky

  • lidová shromáždění (comitia)
  • senát (senatus)
  • úřady (magistráty - magistratus)
• Lidová shromáždění (sněmy - comitia)

  1. setninový sněm (comitia centuriata)

  2. shromáždění plebejů (concilium plebis)

  3. kuriátní sněm (comitia curiata)

  4. tributní sněm (comitia tributa)
• Římské výboje do ovládnutí Itálie (do roku 265 př.n.l.)

  1. 510 př.n.l. - vznik republiky

  2. 265 př.n.l. - Řím ovládl celou Itálii

  3. 264 př.n.l. - začátek 1. punské války

  4. 493 př.n.l. - Římané si podmanili ostatní latinská města

  5. 387 př.n.l. - Galové (Keltové) dobyli a vyplenili Řím

  6. 343-290 př.n.l. - samnitské války
• Války s Etrusky a Řeky


  Římané válčili s Etrusky od počátku republiky. Zpočátku měli Etruskové navrch, ale Římané postupně získali převahu. Římu hrál do karet fakt, že Etruskové a Řekové se navzájem nesnášeli (obchodní konkurence) a vedli spolu války. Etruskové byli významně oslabeni po námořní bitvě u Kýmé v roce 474 př.n.l., kdy řecký tyran Hierón Syrakuský porazil Etrusky.
• Válka s Tarentem


  Tarent bylo řecké město v Tarentském zálivu. V roce 287 př.n.l. Tarent zničil římskou flotilu a Řím vyhlásil Tarentu válku. Tarent si pozval na pomoc proti Římu vojska épeirského krále Pyrrha (épeirské království leželo na západním pobřeží Řecka). Během této války se Římané poprvé setkali s válečnými slony. Pyrrhos Římany dvakrát porazil, utrpěl však při tom velké ztráty. Po druhém vítězství prohlásil: „Ještě jedno takové vítězství a jsme ztraceni" („Pyrrhovo vítězství"). Pyrrhos se nakonec z Itálie stáhnul, Římané Tarent porazili (272 př.n.l.) a ovládli jižní Itálii.
• První punská válka

  Kartaginci byli spojenci proti Pyrrhovi. Válka vypukla, když město Messana (dnešní Messina), bojující proti řeckým Syrakusám, požádalo o vojenskou pomoc Řím i Kartágo (Kartagince požádali dříve!). Římské i kartaginské vojsko se poté dostalo na Sicílii do vzájemných střetů a vypukla válka. Na souši (Sicílie) měli Římané převahu, ale Kartágo mělo velkou námořní převahu. Římané nakonec vybudovali válečné loďstvo (podle punského vzoru!). Lodě byly vybaveny sklápěcími můstky (tzv. havrany), s jejichž pomocí přenesli Římané boj na nepřátelskou loď, kde již následoval boj muže proti muži („jako na souši").
• Námořní bitva u Aegatských ostrovů (dnes Egadské ostrovy západně od Sicílie). Rozhodující bitva 1PV, Řím vítězí.


  241 př.n.l.
• Výsledek 1PV: Kartágo ztratilo Sicílii a muselo platit Římu velké válečné reparace (3200 talentů stříbra, 1 talent = 26 kg). Sicílie se stává první římskou provincií(zámořským územím, mimo Itálii).
• Bitva u Kann (či Cann - latinsky Cannae, nad Apulií - podpatek italské boty). Nejhorší porážka římské armády v historii! Hannibal zvítězil, přestože byl v bitvě početně slabší (měl však silnější jízdu a toho využil). Po bitvě u Kann se k Hannibalovi přidali i další římští spojenci v Itálii, k dobytí Říma se však Hannibal neodhodlal.


  216 př.n.l.
• Římané odmítli Hannibalovu nabídku k míru, i když sami byli ve zdánlivě bezvýchodné situaci.
• Hannibal se objevuje před branami Říma („Hannibal ante portas!"), avšak neodvažuje se zaútočit.


  211 př.n.l.
• Římané postupně získávají převahu, válka se obrací. Římané přenášejí boj na kartaginské území. V roce 209 př.n.l. dobyli Nové Kartágo a postupně obsadili Hispánii.
• Bitva u Zamy (dnešní Tunisko, kousek od Kartága) Hannibal x Scipio. Kartaginci poraženi, první Hannibalova porážka. Rozhodující bitva 2PV.


  202 př.n.l.
• Konec války, Kartágo podepsalo velice tvrdý mír („Kartaginský mír").


  201 př.n.l.
• Váleční štváči v Římě neustále tvrdili, že Kartágo musí být definitivně zlikvidováno. 3PV vyprovokovali Římané, když proti Kartágu poštvali numidského krále Masinissu, který byl spojencem Říma. Ten Kartágo napadl. Kartágo se bránilo, což Řím označil za porušení podmínek míru (nesmí válčit bez souhlasu Římanů!). Římané dali Kartágu ultimátum s nesplnitelnými požadavky, které Kartágo odmítlo. Římané Kartágo oblehli a po třech letech dobyli. Kartágo bylo srovnáno se zemí, půda byla zaorána a posolena, a veškeré obyvatelstvo bylo prodáno do otroctví. Město Kartágo bylo později, za Caesara, obnoveno Římany. Trosky tohoto nového města dnes v Tunisku ukazují turistům, z původního fénického Kartága nezbylo nic.
• Římané potlačili protiřímské povstání v Řecku. Město Korint bylo Římany srovnáno se zemí (ve stejném roce jako Kartágo). Celé Řecko je ovládnuto Římem (provincie Achaia).


  146 př.n.l.
• Tiberius Gracchus chtěl kandidovat na tribuna lidu i v následujícím roce, což nebylo dovoleno. Optimáti (největší vlastníci pozemků) toho využili a Tiberia nechali zavraždit.
• Gaius Gracchus


  Mladší bratr Tiberia. Stal se tribunem lidu v roce 123 př.n.l. Prosadil zákon o prodeji obilí chudině za nízké ceny. Chtěl dát římské občanství i římským spojencům v Itálii, čímž si ovšem proti sobě popudil všechny Římany. Při ozbrojených střetech nakonec spáchal v bezvýchodné situaci sebevraždu. Většina reforem bratří Gracchů byla po jejich smrti zrušena.
• Nobilita


  Vznikla splynutím špiček patricijů a plebejů, kteří vytvořili novou nejvyšší vrstvu, „vyšší šlechtu". Pouze příslušníci nobility zastávali nejvyšší úřady.
• Populárové


  Podporovaly je spíše chudší a střední vrstvy.
• Optimáti


  Podporovaly je nejbohatší vrstvy, tj. hlavně senátoři a příslušníci nobility.
• Gaius Marius


  Vůdce populárů. Sám pocházel z plebejské rodiny. Byl „strýcem" Caesara (manželem jeho tety). Byl vynikajícím vojevůdcem.
• Občanská válka v Římě 88-82 př.n.l.

  88-85 př.n.l. - Řím válčí s Mithridatem (první válka s Mithridatem), králem pontským. Ten využil potíží Římanů v Itálii (válka se spojenci) a obsadil římskou provincii Asia. Během jediného dne bylo v Asii na příkaz Mithridata zavražděno 80000 Římanů a Italiků. Řím si samozřejmě nenechal něco takového líbit a poslal vojsko proti Mithridatovi. V roce 88 př.n.l. začíná ovšem nejen válka proti Mithridatovi, ale zároveň i občanská válka v Římě. Senát totiž svěřil velení armády proti Mithridatovi Sullovi.
• Lucius Cornelius Sulla


  Vůdce optimátů, bojoval kdysi pod Mariovým velením
• Sullova diktatura


  1. Prohlásil se doživotním diktátorem

  2. Zavedl proskripce - seznamy osob, které může kdokoliv beztrestně zabít

  3. V roce 79 př.n.l. se však Sulla nečekaně své diktatury vzdal
• 58-49 př.n.l. Caesar v Galii. Caesarovi se postupně podařilo dobýt celou Zaalpskou Galii (zhruba dnešní Francie + Belgie). Hranicí římské říše se stala řeka Rýn. Caesar podniknul i menší výpady do Británie (proti Keltům, neúspěšně) a za řeku Rýn (proti Germánům).
• V roce 45 př.n.l. si Caesar udělil (podobně jako Sulla) titul doživotního diktátora. Provedl řadu reforem. Nejvýznamnější bylo zavedení juliánského kalendáře. Ten platil v katolických zemích do roku 1582, v Rusku až do roku 1918. Kalendář zavedl díky tomu, že byl nejvyšším knězem (pontifex maximus). Rok podle juliánského kalendáře trval přesně 365 a 1/4 dne (každý 4. rok je přestupný). Po Caesarovi byl pojmenován jeden z měsíců - Iulius.
• 15. března 44 př.n.l. (březnové Idy) - Caesar byl zavražděn v senátě spiklenci, kteří chtěli zachovat republiku (obávali se, že se Caesar prohlásí za krále). Byl zasažen 23 bodnými ranami dýkou, jen jedna rána však byla životu nebezpečná, vykrvácel. Hlavními vrahy byli Marcus Brutus a Cassius Longinus.
• Mezi Antoniem a Octavianem vypuklo nepřátelství. Antonius se spojil s Kleopatrou VII., vládkyní nezávislého Egypta. Kleopatra Antonia úplně ovládla. Antonius se s ní dokonce oficiálně oženil, aniž se rozvedl s Octavií (osobní urážka Octaviana).
• 31 př.n.l. - námořní bitva u Actia (mys Action leží u západního pobřeží Řecka). Loďstvo Octaviana (velel mu Octavianův velitel Agrippa) porazilo spojené loďstvo Antonia a Kleopatry. Rozhodující bitva! Bitva byla dlouho vyrovnaná, ale pak nejdříve Kleopatra a po ní i Antonius z bitvy i se svým loďstvem uprchli do Egypta.
• 30 př.n.l. - Octavianus obsadil Egypt, ten se stává římskou provincií. Konec helénismu! Antonius i Kleopatra spáchali sebevraždu. Octavianus se stává jediným vládcem v římské říši. Kleopatra byla Octavianem zajata, nechala si ale prý do vězení propašovat kobru, kterou se nechala uštknout.
• Octavianus Augustus (27 př.n.l. - 14 n.l.) První římský císař. Za počátek císařství se obvykle považuje rok 27 př.n.l., kdy si Octavianus nechal senátem udělit titul Augustus („Vznešený").