Raná a vrcholná gotika-sochařství

• Gotické sochařství

  Je stále převážně vázané na architekturu, socha se ale více postupně odpoutává od základny a rozvinuje se do prostoru

  
• Vývoj gotického sochařství

  1. Počátky k. 1150 ještě v tradici románského sochařství

  2. Figury se postupně protahují, odpoutávají od sloupků, reagují emočně a jsou plastičtější

  3. Ve Francii a Německu silné sochařské osobnosti, více či méně inspirované klasickou antikou či realismem

  4. Charakteristické je protažená proporce postav, kontrapost a postupně během 13. st. více a více esovité prohnutí a elegantní záhybová draperie vycházející z antické

  5. V Itálii gotická plastika začíná pozdě až kol. 1250, kvůli silné antikizující a románské tradici a výrazné toskánské škole-dílně Pisanů a jejich pokračovatelů

  
• Gotické sochařství v Německu a střední Evropě

  • Reprezentace donátorů v sakrální stavbě
  • Dřevěná plastika ve výzdobě chrámů, někdy dosti expresivní (oltářní nástavce – mariánské figury, krucifixy, piety)

  
• Gotické sochařství ve Francii

  • Chartres, západní portál, tympanon Kristus ve slávě, 1145
  • Chartres, západní figury tzv. Královského portálu, 1150-70
  • Chartres, severní (a jižní) portál, 1200-1225
  • Remeš, západní portál střed, 1252
  • Strassbourg, západní portál katedrály, Pašije jako dějiny spásy, po 1277

  
• Vývoj portálu ve 13. st.

  Od jednoho výjevu k narativnímu řazení scén (legendy, pašije)
• Katedrální plastika jako základ vývoje volně stojící gotické sochy

  • Remeš, severní portál, Madona u pilíře, 1220/30?
  • Amiens, Madona pilíře (tzv. Vierge dorée), 1226-30
  • Paříž, Madona Notre Dame, 1330

  
• Gotické sochařství v Německu

  • Magdeburg – panny pošetilé na ostění v interiéru, 1250
  • Naumburg, letner, Naumburský Mistr, Ukřižování, 1245
  • Naumburg, Naumburský mistr a dílna, Zatčení Krista, 1250
  • Naumburg, Naumburský mistr, jezdec (postava zakladatele?), Katedrála v Bambergu, 1250

  
• Gotické sochařství ve Strassbourgu

  • Západní portál – německé a francouzské vlivy, fasáda rayonnantní gotika franc. typu
  • Západní portál – proroci, k. 1300

  
• Vývoj gotické katedrální plastiky po r. 1300

  Měkká draperie, záhybový systém – přejde do porýnské a středoevropské plastiky 14. století
• Pozdní gotické sochařství ve Francii

  • Rouen, galerie králů ze západní fasády katedrály, konec 14. století

  
• Pozdní gotické sochařství v Německu

  • Ulm, západní portál, pol. 14. století, celkové zdrobnění
• Gotické sochařství v Itálii

  • Dlouho se drží románský systém výzdoby, časově je začátek gotické plastiky zpožděn, cca od 1250
  • Gotická skulptura Itálie vypadá negoticky, je silně antikizující, inspirovaná starokřesťanskými sarkofágy, často nemá protažené, ale spíš plné postavy a charakteristickou typiku tváří
  • Živá tradice antické plastiky - figura, reliéf, sarkofágy, materiál mramor

  
• Gotické sochařství v Itálii

  • Nicola Pisano, 1250-80
  • Giovanni Pisano, k. 1300
  • Arnolfo di Cambio, k. 1300
  • Tino da Camaino, Lorenzo Maitani
  • Andrea Pisano 30-40.léta 14. století, Nino Pisano, pol. 14. st.

  
• Gotické sochařství v Římě

  • Arnolfo di Cambio, socha sv. Petra ve sv. Petru, architekt Sta Croce, Palazzo Vecchio, Florencie, tumby církevních představitelů, náhrobek kardinála de Braye, ciborium (tabernákl), st. Cecilia in Trastevere v Římě

  
• Gotické sochařství v Itálii 14. st.

  • Andrea Pisano, Tino da Camaino, Lorenzo Maitani

  
• Vazby gotika-renesance v Itálii

  • Andrea Pisano, Křest učedníků Jana Křtitele, dveře baptisteria ve Florencii, 1330-36
  • Lorenzo Ghiberti, obětování Izáka, 1401
  • Lorenzo Maitani, pilíře západního portálu katedrály v Orvietu, Poslední soud, 1310-1330
  • Anonym, jezdecká socha Can Grande I. della Scalla, 1340 Verona

  
• Gotické malířství

  • Má menší význam a vyvíjí se později, až v průběhu 12. st., s výjimkou gotických vitrají
  • Stěny jsou v gotice potlačeny do té míry, že nástěnná malba má druhotný význam – s výjimkou Itálie a střední Evropy, kde jsou rovněž častěji ponechány stěny a kde pokračuje románský styl v malířství, kolem pol. 13. st. tzv. lámaný styl jako přechod od románského (byzantizujícího) slohu ke gotice

  
• Gotické vitraje

  • Rozvíjí se technika barevného skla upevněného spoji z olova
  • Epické cykly – kristologické a mariánské, rodokmen Krista, Poslední soud, proroci, apoštolové i žánry – zobrazení středověkých činností
  • Členění na pole – přenáší se do nástěnné malby
  • Konec 13. st. stoupá objem vitrají
• rtálu katedrály v Orvietu

  Poslední soud, 1310-1330
• anonym

  (funerální) jezdecká socha Can Grande I. della Scalla,1340 Verona

  
• Gotické malířství

  • Má menší význam a vyvíjí se později, až v průběhu 12. st., s výjimkou gotických vitrají (Chartres, Rodokmen Jesse, 1150)
  • Stěny jsou v gotice potlačeny do té míry, že nástěnná malba má druhotný význam – s výjimkou Itálie a střední Evropy, kde jsou rovněž častěji ponechány stěny a kde pokračuje románský styl v malířství
  • Kolem pol. 13. st. tzv. lámaný styl jako přechod od románského (byzantizujícího) slohu ke gotice

  
• Vitraje

  • Už od románské doby, ale má nyní klíčový význam, rozvíjí se technika barevného skla (barevnost se dosahuje oxidy kovů)upevněného spoji z olova (Chartres, Notre Dame, Bourges)
  • Epické cykly - Chartres (146 oken), nejst od 1150, Bourges - zákl. ikon. cykly: kristologické a mariánské, rodokmen Krista, Posl. Soud, proroci, apoštolové i žánry – zobrazení střed. činností
  • Členění na pole – přenáší se do nástěnné malby
  • Konec 13. st. Stoupá obliba grisaille na skle a posun od čistých (tmavých) barev (Notre Dame, Chartres) k lomeným (světlým ) tónům – (Evreaux, Rouen – chladnější kolorit), posléze snaha o objem a stínování
• Nástěnná malba

  • Mimo katedrály, zejm. ve světských a vedlejších prostorách kostelů od 13. st., lámaný styl se ve 14. století mění na kresebný (kresebně-lineární) styl, regionální varianty vycházející z místní románské tradice

  
• Počátek deskové malby v Itálii

  Po 1204 – obnova „ztracené „ římské malby na Západě Byzantinci, kteří ji „uchovali" – expresivní lámaný styl „zigzag" styl (je rovněž na nástěnných malbách)
• V Itálii velký rozvoj malířství od 2. pol. 13. st.
• Knižní malba

  • Zažívá velký rozvoj - nové typy knih, ale i zde pomalý přechod od románské knižní malby ke gotické, až kolem pol. 13. století ve francouzském okruhu rukopisů kolem dvora Ludvíka IX.
• Větší rozvoj malířství od přelomu 13/14. st. v profánním prostředí a pro laiky

  • Souvisí s dvorskou kulturou rytířství a minesengu (nástěnná profánní malba a rukopisy)
• Monumentální malířství

  • Regionální okruhy
• Zpoč. regionální rozdíly

  • Vzhledem k místní tradici
• Regionální okruhy

  • Francie – pokr. románské tradice, občas antické vlivy, got. Forma se prosazuje až v průběhu 2. pol. 13. st, v rukopisech o něco dříve
  • Itálie – přetrvává byz. tradice, antická tradice - Giotto
  • Německo – místní byz. vlivy (Zackenstil), dekorativnost, i vlivy Francie
  • Střední Evropa, Čechy a okolí – kresebný sloh v nástěnném malířství – z rukopisů, posléze Praha centrem – svérázná syntéza západních a it. vlivů

  
• Vitraje, raná gotika, Chartres

  • Rodokmen Jesse, 1140-50, La Belle Verrière, tj. Modrá madona, k. 1150
  • Chartres pův. 186 středověkých vitrají, z nichž 152 přežilo
  • Okna věnována jednotlivými subjekty, cechy a řemesly
  • Tvoří komplexní ikonografie k životu a úloze Krista, Marie, typologický paralelismus SZ a NZ, životy svatých i zvířetník (zodiac)
  • Výzdoba západních lancetových oken a zlomků ze starší fáze stavby (Madona), raný příklad rodokmene Jesse, (půl)kruhová tonda, ještě románské postavy

  
• Vitraje, vrchol. gotika, Chartres

  • Severní rozeta Panny Marie, 1200-1220, okno Noe (detail), 1210
  • Většina oken v Chartres z doby po 1200 (okna lodi a ochozu) a 13. st. – gotické proporce postav, protažené
  • Komplikovanější tvary částí – quadrilob, kosočtverec
  • 3 rozetová okna Chartres a lancetová okna - okna NZ a SZ postav

  
• Nástěnná malba a počátky deskové malby

  • Jsou pod byzantským (italobyzantským) vlivem, expresivní tendence (lámaný styl) přechodu ke gotickému malířství (zejm. Německo a stř. Evropa)
• Nástěnná malba

  • Výmalba Pašijí v Maria Lyskirchen, oltářní nástavec ze Soestu
  • Gozzoburg, Krems, Rakousko, k. 1280
• Gotika v knižní malbě, Francie od cca 1230/50

  • Žaltář Blanky Kastilské, tvůrci rukopisu v klášt. skriptoriu
  • Protáhlejší kánon postav, draperie více respektují tělo – modelace objemů, více stínování, živější postavy (gestikulace), více detailů prostředí (obliba narativních scén a profánních výjevů)
  • Nová témata, jednak sofistikovaná pro kněží a kláštery (typologický paralelismus) a jednak pro laiky

  
• Stylový posun ke gotice

  • Žaltář královny Ingeborg, Tři králové, Rodokmen Jesse, 1195
• Pokračuje tradice monastické výzdoby rukopisů, a to i pro dvůr – Matthew Paris, Anglie, k. 1250
• Pokračují monastická skriptoria, ale velká cirkulace autorů (jednotný sloh), roste jim sebevědomí, pracují i pro dvůr a signují
• Složité teologické obrazové kompozice, Francie

  • Bible Moralisé, pol. 13. st.
• Nová témata, Anglo-francouzské

  • Apokalypsy 13. st. Bodleian Library, Oxford, MS. Auct. D. 4. 17, fol. 7r/v, 1250/60