6. HELÉNISTICKÝ SVĚT / HELÉNISTICKÉ ŘÍŠE

• Období helénismu

  2.pol.4.-kon.1.st.př.n.l.
• Termín pro označení této éry zavedl historik J.G. Droysen (1.pol.19.st.)
• Charakteristické rysy helénismu


  • Prolínání řecké (helénské) civilizace a orientálního světa
  • Řekové a Makedonci jako privilegovaná vrstva, ale helenizace zámožnějších vrstev orientálních společností
  • Přesouvání těžiště celkového dění na východ (Alexandrie, Pergamon, Antiochie, Rhodos)
  • „Globalizace" antického světa
  • Koiné
  • Náboženský synkretismus
  • Rozvoj kultury, umění, literatury i věd (alexandrijský Múseion)
  • Rozvoj měst, řemesla i obchodu
• Helénistický svět po smrti Alexandra Velikého


  1. Diadochoi (nástupci) a boj o Alexandrovo dědictví

  2. Problém skutečné vládní moci: rozdělení pravomocí mezi Alexandrovy druhy

  3. Perdikkás – správa Asie

  4. Antipatros - vrchní velení v evropské části říše

  5. Krateros - formálně nejvyšší funkce „strážce království"

  6. Rozdělení správy satrapií: Ptolemaios - Egypt, Lýsimachos – Thrákie, Antigonos -centrální Frýgie + J Malé Asie, Eumenés - hornaté maloasijské oblasti

  7. Mocenské boje označované jako války diadochů

  8. Různé ambice: snaha ovládnout celou Alexandrovu říši vs. ovládnutí a kontrola určité oblasti

  9. Smrt Kratera a rostoucí moc Perdikky

  10. 321/320 př.n.l. – Perdikkás zavražděn – nové rozdělení moci: Antigonos I. Monofthalmos (dominance v Asii) a Antipatros (správce říše)

  11. 319 př.n.l. smrt Antipatra a předání moci Polyperchntovi x Kassandros

  12. Olympias a odstranění Filippa III. (317 př.n.l.)

  13. Pokusy řeckých měst o vymanění z makedonské nadvlády; lamijská válka; Řecko jako předmět (i prostředek) sporů mezi diadochy; řecké spolky

  14. Růst moci Antigona I. (obnovit jednotu říše) a formování koalice proti němu (Seleukos, Ptolemaios, Lýsimachos, Kassandros)

  15. Kassandros a odstranění Alexandra IV. (310 př.n.l.) = faktický rozpad říše na domény ovládané diadochy

  16. Nové říše: diadochové se prohlašují za krále: 306 př.n.l. Antigonos I., 306/305 př.n.l. Ptolemaios I., v letech 305-304 př.n.l. i Kassandros, Lýsimachos a Seleukos I.

  17. Pokračování konfliktu v bojí o Alexandrovo dědictví: bitva u Ipsu (301 př.n.l.) a bitva u Kurúpedia (281 př.n.l.) = dotvoření nástupnických říší

  18. Postupné uklidnění, stabilizace a dotvoření nástupnických říší v následujících desetiletích
• Nástupnické říše


  • Makedonie = Antigonos II. Gonatás
  • Egypt, Kyrenaika, Kypr, Palestina, J Sýrie = Ptolemaios II. Filadelfos
  • Většina přední Asie = Antiochos I.
• Konflikty i nadále – ale ne tak „zuřivé"
• Sporné oblasti


  • Mezi Ptolemaiovci a Antigonovci Egejda
  • Mezi Ptolemaiovci a Seleukovci J Sýrie
• Doba 3.-2.st.př n.l. = doba relativní rovnováhy sil mezi helénistickými státy, díky tomu = stabilizace říší
• Helénistické říše


  • Monarchie absolutistického typu
  • Kult panovníka
  • Multietnický charakter říší; privilegovaná vrstva řecko-makedonského obyvatelstva a helenizace místních elit (x Makedonie)
  • Hospodářský a kulturní rozkvět, rozvoj obchodu, řemesel, podpora umění a věd (zejm. Ptolemaiovci a Attalovci)
  • Zakládání měst (opora helénistické kultury i moci panovníků)
• Ptolemaiovská říše


  • Alexandrie
  • Během 3.st.přn.l. nejsilnější z říší (vnitřní stabilita)
  • Návaznost na tradici faraónů i místní egyptské správy, kultury a tradic (královský incest)
  • Panovník = nejvyšší hlava centralizovaného správního aparátu; dioikétés („správce"); stratégové (pro jednotlivé nomy); součást opory – klérúchové (např. oáza Fajjúm – rozkvět); mimo-egyptské državy- různý typ správy (přímá nebo nepřímá)
  • I do vysoké správy se postupně prosazují místní elity
  • Hlavní soupeř: seleukovská Sýrie (6 tzv. syrských válek; během let 275-168př.n.l.)
• Seleukovská říše


  • Nejrozsáhlejší, nejméně stabilní, nejednotný celek (spojení jen vládnoucí dynastií)
  • Řada krizí; konflikty s ptolemaiovským Egyptem; vpád Galatů do Malé Asie; vnitřní krize (dynastické - Seleukos II. x Antiochos Hierax, osamostatňování některých satrapů)
  • Odpadání řady důležitých oblastí a vznik nezávislých říší: Řecko-baktrijská říše; Parthská říše; drolení oblastí a řada malých států v Malé Asii
  • Návaznost na dosavadní tradice: dělení říše na satrapie (sjedocení správy satrapií až Antiochos III.: stratégové + zvláštní finanční úředník podléhající přímo centrální finanční správě (tj. dioikétovi)
  • Vojenská moc (žoldnéřská armáda; usazování vojáků na venkově)
  • Selukos I. a Antiochos I. Četné zakládání nových měst: Antiocheia na Orontu, Selukeia v Pírei, Laodikeia, Apameia, Sleukeia na Tigridu..) – opora helenizace a rozvoj obchodu
  • Královský kult ve městech (návaznost na tradici perských králů)
  • Silné projevy náboženského synkretismu (i v Egyptě)
• Antigonovská Makedonie


  • Nejmenší, ale nejjednotnější
  • Zachová tradiční strukturu makedonského království
  • Antigonos Gonatás a ustavení dyanstie Antigonovců
  • Tradiční nárok na Řecko a odpor ze strany řeckých obcí a sdružování do spolků
  • Spojení řeckých poleis a Makedonie x spartskému Kleomenovi III.: Peloponnés pod makedonský vliv
  • Pevná teritoriální základna + nerostné bohatství = hospodářský rozkvět (založení Thessaloníké)
• Pergamská říše

  • Filaterios a založení attalovské dynastie
  • Územní expanze (Eumenés I.)
  • Attalos I. a formální nezavilost Pergamu na seleukovské říši
  • Římský spojenec
  • Bohatství a kulturní i hospodářský rozkvět Pergamu (pergamská knihovna)
• Rhodos


  • Obchodní a námořní centrum, ochránce námořního obchodu (proti pirátům)
  • Bohatství a politická nezávislost
  • Spojenec Říma
• Řecké spolky


  • Aitólský: jako federace - ve 4st.př.n.l.; rovnocenné obce; ve 3.st. př.n.l. postupně největší stát v Řecku; 1. aktivní spojenci Římanů v Řecku
  • Achajský: federace, r. 280 př.n.l.; Protimakedonská politika; Spojenec Říma – komplikované vztahy
• Další helénistické státy


  • Pontské království
  • Bíthýnie
  • Arménie
  • Kappadokie
  • Paflagonie
  • Galatie
  • Židovský stát
• Politický vývoj v době rostoucí moci Říma


  1. Od 20. let 3.př.n.l. růst zásahů a vlivu Říma (římské impérium a mocenská převaha Říma ve Středomoří: od 2.pol.2.st.př.n.l. dominance helénistickému světu; 30 př.n.l.)

  2. Přelom 3./2.st.př.n.l.: seleukovská říše – Antiochos III. (222 – 187 př.n.l.); Antigonovci – Filippos V. (221-179 př.n.l.) a Ptolemaios IV. (221-204 př.n.l.)

  3. Výbojná politika Antiocha III. a Filippa V., na úkor Ptolemaia IV.

  4. Antiochos III. a obnovení velikosti seleukovské říše; antiochovská válka s Římem; 189 př.n.l. mír z Apameie

  5. Filippos V. – Illyrie + spojenectví s Kartágem (Hannibal) = 3 makedonské války s Římem

  6. Spojení Říma z Pergamem a Rhodem

  7. Římská politika divide et impera

  8. makedonská (válka 171-167 př.n.l.) = konec antigonovské říše (Perseus)

  9. syrská válka (170-168 př.n.l.); Antiochos IV. X Ptolemaiovci (dynastické spory)

  10. Římský protektorát nad Egyptem

  11. Smrt Antiocha IV. (164.př.n.l.) a dynastické spory (= počátek rozpadu říše)