počátek v antickém Řecku (Platón a Aristotelés) a ve středověku byl výzkum zakázán (bylo to proti bohům)
Dalton zkoumal jádro a Rutherford obal atomu v 18. a 19. století.
Leptony a kvarky tvoří protony, elektrony a neutrony.
Atomové modely zahrnují pudinkový a planetární model.
Atomová stavba je korpuskulární dualistická (KD)
Elementární částice jsou základní částice: P - protony v jádře, e - elektrony v obale, n - neutrony v jádře.
Náboj protonů má hodnotu cca 1, náboj elektronů má hodnotu -1, náboj neutronů má hodnotu 0 (bez náboje).
Hmotnost protonu je cca 1, hmotnost neutronu je cca 1, hmotnost elektronu je mnohonásobně menší (1,8×10-3 -> o 3 řady níže) než hmotnost protonu.
Jádro atomu tvoří hmotnost atomu, obal atomu tvoří velikost atomu.
Z - protonové číslo udává počet protonů v jádře, A - nukleonové číslo udává počet protonů a neutronů v jádře, N - neutronové číslo udává počet neutronů v jádře.
Nuklid je částice se stejným nukleonovým číslem, izotopy jsou částice se stejným protonovým číslem ale jiným nukleonovým číslem.
lehký vodík (1 P a 1 n), těžký vodík - D = deuterium (1 P a 2 n), super těžký vodík = tritium (1 P a 3 n).
D2O je těžká voda (radioaktivní).
relativní (molární) atomová hmotnost se liší podle dat (periodických tabulek) + počítají se i hmotnosti izotopů
u atomů se počet elektronů rovná počtu protonů - pokud ne, jedná se o ionty (kationty nebo anionty)
Radioaktivita = samovolný rozpad jádra atomů - jádra některých prvků se sama o sobě rozpadají -> uvolňují se neutrony
Radioaktivitu objevil Henri Becquerel v roce 1896.
Radioaktivita je schopnost látek vysílat neviditelné záření.
Tritium je tzv. super těžký vodík.
Velmi těžké jádro, které se rozpadá velmi pomalu alfa rozpadem, je Thorium.
Izotopy daného prvku jsou atomy, které mají stejný počet protonů, ale jiný počet neutronů v jádře.
O radioaktivitě rozhoduje zejména vzájemný poměr protonů a neutronů v jádře.
Radioaktivní izotop má větší počet neutronů (8) než protonů (6) a rozpadá se na lehčí prvky, při tom vyzařuje záření.
Máme tři druhy radioaktivního záření – alfa, beta a gama.
Záření alfa vychází z jader helia, která obsahují dva protony a dva neutrony, vyzařuje ho těžká jádra (uran) a je to záření s malou pronikavostí, které zastaví list papíru nebo pouze vrstva vzduchu.
Záření beta je proud elektronů nebo pozitronů, je pronikavější a k jeho stínění postačí tenký kovový plech.
Záření gama je elektromagnetické záření o vysoké frekvenci, je nejpronikavější a k jeho odstínění je potřeba například tlustá vrstva olova.
Mezi přírodní radioaktivní zářiče řadíme a) radioaktivní prvky, které vznikly ve hvězdách a mají velký „poločas rozpadu“ (uran 235 a 238, thorium, draslík, radon), a b) kosmické záření (zejména jádra vodíku – protony).
Radioaktivita se využívá v lékařství (diagnostika a terapie hlavně nádorů), v zemědělství (k ničení bakterií a plísní), v archeologii (k určování stáří).
Draslík is a natural radioactive element with 40 protons and neutrons in its nucleus.
Atomy jsou základní stavební "prvky" hmoty.
Před gama zářením nás může ochránit tlustá vrstva olova.
Větrání je nejlevnější činnost, která nás může ochránit před radioaktivním radonem v domech a bytech.
Gama je nejpronikavější druh radioaktivního záření.
Jód se vstřebává do lidského těla ve štítné žláze.
Vesmírné tělesa, odkud pochází velká část radioaktivních prvků na Zemi, jsou hvězdy.
A device that measures the "effective dose" of radioactive radiation is called a dozimeter.
Uhlík je radioaktivní prvek, který se využívá při určování stáří pomocí jeho obsahu ve zkoumaném materiálu.
Uran je radioaktivní prvek, který se využívá například v jaderných elektrárnách a těžil se v České republice.
Obal dává atomu objem (velikost), obsahuje elektrony a je to vlastně oblak záporného náboje.