Rozmnožování Eukaryot

• Osteocyt je základní buňka zralé kosti.
• somatické buňky jsou diploidní tělní buňky s chromozomy vždy v párech, jeden chromozom pochází ze samčího organismu, druhý ze samičího.
• Homologické chromozomy jsou párové chromozomy.
• Diploidie je párová přítomnost chromozomů v jádře.
• Pokud dojde k problémům při dělení, může to vést k mutacím.
• Zygota vzniká splynutím samčí a samičí pohlavní buňky, což je oplodněné vajíčko, nový jedinec.
• Cytologie je věda zabývající se buňkami, tedy buněčná biologie.
• Výtrusy (spory) jsou jednobuněčné rozmnožovací částice, které vznikají u nižších rostlin a hub.
• Zygota se dělí mnohonásobným dělením (mitozami), a tak vytvoří celý organismus.
• Gamety jsou haploidní pohlavní buňky, u rostlin: spermatické a vaječné buňky; u živočichů spermie a vajíčka.
• Mitóza

  • z 1 diploidní (2n) mateřské buňky vznikají 2 diploidní (2n) dceřinné buňky (vznikají tak běžné tělní buňky)
  • nejdříve se namnoží semiautonomní organely (mitochondrie a chloroplasty), poté fotosyntetizují/dýchají, aby si nahromadily zásobní látky, poté probíhá:

  1. fáze buněčného dělení = karyokineze - dělení jádra -> putují k opačným pólům buňky (zaručuje rovnoměrné rozdělení jaderné hmoty do vznikajících dceřiných jader)
  2. fáze buněčného dělení = cytokineze - dělení buňky -> vzniká cytoplazmatická přepážka/biomembrána/buněčná stěna -> rozdělení na 2 dceřinné buňky => nepřímé dělení
• Profáze (mitóza)

  • chromozomy se zkracují, ztlušťují a stávají se viditelnými (spiralizace chromozomů - navíjí se na bílkoviny)
  • syntetická fáze = chromozomy se musí zreplikovat (zdvojit - má 2 chromatidy - molekuly DNA)
  • blána jaderná se rozpouští, z části cytoskeletálního aparátu (z mikrotubulů) se vytvoří dělící vřeténko.
• Metafáze (mitóza)

  • chromozomy se seřadí svými centromerami do centrální (rovníkové/ekvatoriální) roviny buňky
• Anafáze (mitóza)

  • chromozomy se v místě centromery podélně rozdělí na 2 chromatidy (sesterské chromozomy), které jsou zkracováním mikrotubulů dělícího vřeténka přitahovány k opačným koncům buňky (centriolám)
• Telofáze (mitóza)

  • dělící vřeténko zaniká (rozpouští se vlákna dělícího vřeténka)
  • rozdělí se jádra (začíná cytokineze)
  • chromozomy se protahují a přestávají být viditelné (despiralizují se)
  • okolo chromozomů se vytváří jaderná blána, objevují se jadérka
  • uprostřed buňky se vytváří cytoplazmatická přepážka (popř. buněčná stěna; od povrchu do středu), která posléze rozdělí mateřskou buňku na dvě buňky dceřiné (dochází k cytokinezi)
• Dceřiné buňky rostou, sesterské chromozomy (chromatidy) se zdvojnásobí - dochází k replikaci DNA (děj se označuje jako duplikace chromozomů). Dceřiné buňky se tak postupně mění na nové buňky mateřské. Doba mezi dvěma děleními se nazývá interfáze. Při mitóze se počet chromozomů v dceřiných buňkách shoduje s počtem chromozomů v mateřské buňce.
• Buněčný cyklus (interfáze + mitóza): 

  1. předsyntetická fáze (G1 fáze): součástí je kontrolní uzel (bod) => kontroluje se DNA a vytváří organely; pokud se najde chyba, začne reparační proces (nádorová buňka se někdy dokáže sama zlikvidovat)
  2. syntetická fáze (S fáze): probíhá rozdělení molekuly DNA (replikace) a dochází ke zdvojení chromozomů (duplikace)
  3. postsyntetická fáze (G2 fáze): buňka roste a přibývá buněčných struktur
  4. mitotická fáze (M fáze): 4 mitotické fáze (profáze, metafáze, anafáze, telofáze)
• Meióza

  • redukčním dělením z 1 diploidní (2n) mateřské buňky vzniknou 4 haploidní (1n) dceřiné pohlavní buňky => 2 po sobě jdoucí MITÓZY (2x proběhne karyokineze)
  • u samčích pohlavních buněk vzniknou 4 pohlavní samčí buňky (spermie/spermatické buňky)
  • u samičích pohlavních buněk neprobíhá cytokineze -> rozdělí se na 4 jádra (1 je velké = mateřská - bude oplodněno, ostatní 3 na pólová tělíska = součástí 1 buňky); u živočichů vajíčka, u rostlin vajíčkové buňky (ootida)
• Základem buněčné teorie je skutečnost, že každá buňka pochází z buňky již dříve existující.

  Všechny buňky tvořící tělo rostlin, živočichů i hub vznikly dělením původně jediné buňky.
• První zrací dělení = redukční dělení
• Druhé zrací dělení = ekvační - je mitózou obou dceřiných haploidních buněk
• Profáze I

  • rozpouští se blána jaderná a jadérko
  • chromozomy se stávají viditelnými, homologické chromozomy se přikládají svými centromerami k sobě a vytvářejí chromatidové tetrády (4 chromatidy; např. 21. s 21.) - může zde dojít k chybám -> Downův syndrom
  • přitom dochází někdy k výměně úseků jejich chromatid (rekombinační proces = crossing - over)
  • vytvoří se dělící vřeténko a tetrády jsou na něj připojeny
• Anafáze I

  • nastává oddělení tetrád
  • zkracující se mikrotubuly dělícího vřeténka táhnou chromozomy k opačným koncům buňky (centriolám)
  • každý chromozom sestává ze dvou chromatid
• Metafáze I

  • tetrády se svými centromerami uspořádají do centrální roviny buňky
  • na začátku se napojují na dělící vřeténko
  • na konci se začnou rozcházet (oddělí se)
• Telofáze I

  • vytvoří se membrána
  • mateřská buňka se rozdělí na dvě dceřinné haploidní buňky (pouze u samčích buněk; 1 sada chromozomů s 2 chromatidy, které jsou pořád viditelné)
• Profáze II

  • v každé dceřiné buňce se vytvoří dělící vřeténko
• Metafáze II

  • chromozomy se uspořádají v centrálních rovinách buněk
• Anafáze II

  • centromery chromozomů se podélně rozdělí na 2 chromatidy (sesterské chromozomy; ½ než u mitózy)
  • zkracujícími se mikrotubuly dělícího vřeténka jsou taženy k opačným koncům buněk (centriolám)
• 1. Telofáze II

  • dokončí se karyokineze (rozpustí se dělící vřeténko a vytvoří se membrána)
  • dochází ke cytokinezi -> obě dceřiné buňky se rozdělí, vzniknou tedy čtyři buňky s haploidním počtem chromatid ve svých jádrech (pouze u samčích buněk)
  • ty se prodlužují, přestávají být viditelné, dochází k replikaci DNA a duplikaci chromatid
  • buňky se postupně diferencují v pohlavní buňky (nebo spory)
• Chromozomy jsou během mitózy barvitelné kyselými barvivy, jako je acetokarmín. Tato barviva se vážou na zásadité bílkoviny histony, na které je DNA namotána.
• Rostlinné jedy alkaloidy mohou působit jako mitotické (vřeténkové) jedy, naruší jeho sestavování nebo odbourávání a tím naruší průběh mitózy. Mohou se pak používat pro léčbu rakoviny, jako je to u taxanů z tisu červeného.
• ROZDÍLY V MITÓZE A CYTOKINEZI

  Cytokineze živočišných buněk probíhá zaškrcením membrány pomocí aktinového kontraktilního prstence. Tvorba nové buněčné stěny rostlin se zahajuje na vláknech vřeténka pomocí váčků Golgiho aparátu na struktuře zvané fragmoplast. Na něm vzniká základ buněčné stěny - buněčná destička.
• Dělení prokaryotických (bakteriálních) buněk je velmi rychlé, protože jsou malé a obsahují jen jednu molekulu DNA. Nejdříve se okopíruje molekula DNA. Poté se obě kopie DNA od sebe oddělí. Poté se rozdělí cytoplazma a vytvoří se nová buněčná stěna tak, aby v každé ze dvou dceřiných buněk byla jedna kopie DNA. Nakonec obě dceřiné buňky dorostou do stejné velikosti, jakou měla buňka mateřská.
• Buněčná kolonie

  Mnohé jednobuněčné organismy i po svém rozdělení setrvávají spolu ve společném útvaru – žijí v tzv. koloniích. Některé kolonie jsou tvořeny zcela samostatnými jedinci. U jiných druhů můžeme najít kolonie, kde se mezi jedinci vytváří jistá dělba funkcí (někteří zajišťují výživu, jiní ochranu a další například rozmnožování). Takové kolonie názorně ukazují, jak asi vznikly mnohobuněčné organismy. Po rozpadu mohou přežít, např. váleč koulivý či trubýši.
• • Buňka: základní stavební a funkční jednotka organismů (např. svalová buňka, nervová buňka ap.)
  • Pletiva/tkáně: soubor buněk, které mají stejnou stavbu a funkci (např. srdeční svalová tkáň, vazivová tkáň, krycí pletiva, vodivá pletiva ap.)
  • Orgán: soubor tkání či pletiv plnící nějakou konkrétní funkci (u rostlin např. list, květ, kořen…; u živočichů např. srdce, ledvina, žaludek…)
  • Orgánová soustava: soubor orgánů zajišťující nějakou základní životní funkci (např. trávicí soustava, dýchací soustava ap.)
• • buňka se někdy může dostat do klidové fáze (G0 fáze) - buňka se nepřipravuje na dělení, může to být dočasné či trvalé (např. neurony a jiné specializované buňky)