renesancni filozofie zsv

• Významným představitelem humanismu byl Leonardo da Vinci (1452-1519), který byl malířem, sochařem, architektem, anatomem, fyzikem, matematikem, astronomem, hudebníkem a spisovatelem
• Renesanční myšlení se vztahuje k období od konce středověku do počátků novověku, tedy asi od roku 1400 do poloviny 17. století.
• Humanistická literatura byla ovlivněna antickou literaturou, která byla známá pro jejich realistické vyjádření lidských emocí a pocitů.
• Vznik v Itálii oproti předchozím obdobím znamenala obrat, do popředí se dostává člověka postavila proti sobě renesanci a „barbarský středověk“ (=popírá ho).
• Proměny ve společenské struktuře zahrnovaly bourání stavů, sílí vrstva svobodného měšťanstva, vzestup měst, tvoření suverénních států, vznik národních literatur, rozkvět obchodu.
• Lidé se začali zajímat o stav společnosti, což vedlo k povstáním a novým státným a právním myšlením.
• Duchovní a světská moc se rozcházejí, rozvoj věd zahrnuje zkoumání přírody, světa, člověka, důraz na rozum a výzkum.
• Vědci nehledají prvotní příčinu, pouze se snaží popsat, jak dochází k určitým jevům.
• Věda má sloužit člověku.
• Objev knihtisku umožnil šíření literatury, v Evropě objevili střelný prach a kompas vynálezy z Východu.
• Období zámořských objevů, první pitvy (za lékařskými i uměleckými účely).
• Doba mistrů Michellangela a Leonarda da Vinci.
• V Evropě vlna reformace, luteránství a kalvinismus usilují o nápravu křesťanství.
• Renes filosofie přírody hraje velkou roli při tvorbě nového obrazu světa, který přináší moderní věda.
• Hlavní pojmy tohoto období: heliocentrismus – Koperníkova teorie, pantheismus – ztotožňování Boha s přírodou, racionalismus – směr, kde je rozum považován za jediný prostředek poznání pravdy, individualismus – princip upřednostňující postavení jedince a jeho autonomii vůči společnosti, antropocentrismus – filosofický názor, podle nějž je člověk centrem i cílem světa, empirismus – názor, že zdrojem poznání je pouze zkušenost.
• Renesanční filozofie vznikla v Itálii v období 14. – 16. století a znamenala obrat, do popředí se dostává člověka.
• Renesance a „barbarský středověk“ jsou postaveny proti sobě.
• Proměny ve společenské struktuře v období renesance zahrnují bourání stavů, sílí vrstva svobodného měšťanstva, vzestup měst, tvoření suverénních států, vznik národních literatur, rozkvět obchodu.
• vesmír je konečný; Měsíc není planeta, nýbrž satelit Země
• všechny planety obíhají kolem slunce = heliocentrismus
• MIKULÁŠ KOPERNÍK (1473 - 1543)
• Proti barbarům – kritika nevzdělanců; on sám velmi dbal na důležitost vzdělání
• dílo „O obězích nebeských sfér“ - zde tvrdí:
• vesmír, Slunce i Země mají tvar koule
• polský astronom, velmi vzdělaný
• Dědičné knížectví vyvolává stabilitu vlády, ale převrat plodí převrat => nestabilita vlády.
• Trvání říše je snadné, pokud je v ní pouze panovník, ale je-li i šlechta, dostat se k moci přes nespokojené šlechtice, poštvat šlechtu proti sobě nebo se jí nějak zbavit.
• Vladař je návod k získání silného postavení panovníka a vybudování stabilního státu, své teze podkládá historickými událostmi, vyvolil si Lorenza Medicejského jako osobu, která by mohla uskutečnit sjednocení Itálie.
• Giordano Bruno navazoval na Koperníka a Kusánského.
• Giordano Bruno byl zastáncem pantheismu, tedy že svět je obsažen v Bohu, Boha je možné ztotožnit s přírodními zákonitostmi; je principem, který vše oduševňuje ( názory neslučitelné s křesťanstvím).
• Giordano Bruno předpokládal nekonečnost a věčnost světa, tedy neexistenci středu vesmíru.
• Vladař může využívat formy vlády jako jsou republiková, knížecí (dědičné nebo znova nabyté).
• Giordano Bruno stál se proti náboženské nesnášenlivosti, neboť všichni vycházíme z jednoho Písma.
• Machiavelliho zásada: „Účel světí prostředky“ .
• Giordano Bruno byl upálen v Římě po sedmi letech věznění za své myšlenky publikované v dílech.
• Giordano Bruno předpokládal heliocentrismus, tedy že všechny planety (včetně Země) obíhají kolem Slunce.
• Nově dobytá území může vladař přidružit nezvyšováním daní, případně přesídlit panovníka blíže, ale je-li možné, lépe je svrhnout vládu.
• Giordano Bruno (1548 – 1600) byl významným myslitelem, členem dominikánského řádu, který působil na dvoře Rudolfa II v Praze.
• Vladař by se měl držet přirozené morálky a vyhýbat se podvodům, ale je-li to třeba pro blaho státu, má využít všechny metody ( a to rozhodně a samozřejmě – nedat šanci nepřátelům).
• Duchovní a světská moc se rozcházejí v období renesance.