Litosféra

• litosféra je pevný obal země
• Litosféru tvoří zemská kůra a svrchní část zemského pláště.
• Litosféra zasahuje do hloubky až 400km.
• Litosféra není celistvá, ale je rozdělena na litosferické desky, které se pohybují (plují) po plastické vrstvě svrchního pláště, tzv. astenosféře.
• Litosferické desky jsou neohebné desky zemské kůry, které tvoří neroztavené horniny.
• Mají nepravidelné tvar, tloušťku a velikost.
• U hranic oceánských a kontinentálních litosferických desek dochází nejčastěji k tektonické a vulkanické činnosti.
• Litosferické desky vznikly v raném období historie Země.
• Litosferické desky se od svého vzniku neustále pohybují (průměrně 5-10 cm/rok).
• Typy litosferických desek jsou oceánská a kontinentální.
• Oceánská deska je tvořená hlavně křemíkem a hořčíkem.
• V místech vzniku oceánské kůry, tedy v subdukčních oblastech, může oceánská deska být velmi tenká 2 – 6 km.
• Dále od středooceánského hřbetu oceánská deska mocností vlivem ztráty tepla narůstá.
• Oceánská deska v subdukčních oblastech, kde dochází k zániku kůry, může dosahovat mocnosti až 100 km.
• Podle australského geofyzika Bullena je zemské těleso složeno ze 7 zón, které se od sebe liší chemickým složením a fyzikálními vlastnostmi (teplota, tlak, hustota).
• Zemská kůra je svrchní částí zemského povrchu
• V chemickém složení zemské kůry převládají O2, Si, Al, proto z nerostů převládají oxidy a křemičitany.
• Z nerostů převládají oxidy a křemičitany
• Průměrná mocnost zemské kůry je 35 km (v oceánských hlubinách třeba jen 6km, na pevnině 30-40km, pod Himalájemi až 80km).
• Od zemského pláště zemskou kůru odděluje mohorovičičova plocha diskontinuity (výrazná změna rychlosti při šíření zemětřesných vln).
• Zemský plášť je svrchní, střední a spodní.
• Zemské jádro je vnější, přechodná zóna a vnitřní.
• Vnitřní jádro je pevné a obsahuje nikl a železo.
• Pro vnitřní část zemského tělesa jsou charakteristické vnitřní (endogenní) pochody = tavení hmoty, radioaktivní rozpad, přemisťování důsledkem gravitace 
• Kontinentální kůra je tvořena především křemíkem a hliníkem (proto „sial“)
• Průměrná mocnost kontinentální kůry je okolo 150 km
• Mocnost kontinentální kůry je závislá na typu dané části kontinentu
• V pánvích je mocnost kontinentální kůry nižší než v stabilních kratónech nebo horstvech
• Nejvyšší mocnost kontinentální kůry může dosahovat až 200 km v horstvech
• Litosferické desky se k sobě přibližují, oddalují nebo jedou vedle sebe.
• Litosferické desky se přibližují až dojde ke srážce, podsunutí nebo vzpříčení a tak vzniknou např. Andy, Himaláje.
• Subdukce je jev, kdy se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou. Nejčastěji se tak děje v oblastech, kde se tenčí oceánská kůra zasouvá pod mnohem mocnější kontinentální kůru. Průvodními projevy procesu jsou pak silná zemětřesení a sopečná činnost.
• Litosferické desky se oddalují, může vzniknout nová oceánská kůra např. Somálská a Africká deska
• Litosferické desky se pohybují vedle sebe a vzájemně o sebe třou, tvoří zemětřesení, San Andreas - Kalifornie
• Velké litosférické desky odpovídají kontinentům: Severoamerická, Jihoamerická, Pacifická, Euroasijská, Africká, Indická, Australská, Antarktická.
• Kromě velkých litosférických desek existuje několik malých litosférických desek:
• V prahorách (před 570 mil.let) byla jen jedna pevnina  Pangea jeden oceán  Panthalassa.
• Na konci prvohor (před 250 mil.let) se Pangea rozdělila na dva kontinenty: Laurasii na severu, Gondwanu na jihu. Byly oddělené od sebe mořem Tethys (záliv praoceánu Panthalassa).
• Přední Indie a také Arabský poloostrov byly původní součástí Gondwany. Laurasie a Gondwana se postupně začaly rozpadat a zbytky těchto prakontinentů jsou základy dnešních světadílů (pevninské štíty). Praoceán se rozdělil na současné oceány – Tichý, Atlantský, Indický a Severní ledový.
• Zemská kůra se rozděluje na pevninskou, oceánskou a přechodnou.