chemická vazba

• Polarita kovalentní vazby

  1. NEPOLÁRNÍ = kovalentní

  • ∆X < 0,4
  • Mezi atomy prvků se stejnou nebo podobnou hodnotou elektronegativit 
  • Rozdělení el.hustoty je rovnoměrné, obě jádra přitahují elektrony přibl. stejnou silou
  • H –H
• Chemická vazba je interakce, která k sobě navzájem poutá atomy prvků v molekule prostřednictvím valenčních elektronů.
• při vzniku vazby se uvolňuje vazebná energie
• délka vazby je vzdálenost jader atomů, které se vazby účastní
• Pokud chceme vazbu rozštěpit, musíme dodat disociační energii.
• Kdy vzniká vazba?

  Atomy musí být dostatčně blízko a mít vhodný počet valenčních elektronů. Atomy musí mít dostatečnou energii, která se vznikem vazby může uvolnit. Musí také být správně orientovány.
• Atomy, které jsou moc blízko sebe se budou odpuzovat. Jak se oddalují, klesá i energie až se dostaneme na energetické minimum = ideální vzdálenost.
• kovalentní vazba je tvořena dvojící nepárových elektronů, která je sdílena oběma atomy. Tyto elektrony musí mít opačný spin.
• Průnikem atomových orbitelů a sdílením elektronů vznikne molekulový orbitel.
• Pokud je největší elektronová vazba na spojnici jader atomů, vzniká sigma vazba.
• Pokud je největší elektronová vazba nad a pod spojnicí jader atomů, vzniká pí vazba. Ta je slabší a reaktivnější než sigma, vzniká vždy jako druhá.
• Jednoduchá násobnost kovalentní vazby je tvořena pouze jedním elektronovým párem a sigma vazbou.
• Dvojná násobnost vazby je tvořena jednou vazbou sigma a jednou vazbou pí.
• Trojná kovalentní vazba je tvořena jednou sigma vazbou a dvěma pí vazbami. Je nejstabilnější typ vazby.
• Polarita vazby je míra schopnosti atomu přitahovat elektrony sdílené s jiným atomem.
• Pokud mají atomy zhruba stejnou hodnotu elektronegativity (delta E <0,4), označuje se vazba za nepolární. Sdílené elektrony jsou rovnoměrně rozprostřeny mezi atomy a při jejich rozštěpení vznikají radikály. Typicky organické sloučeniny s uhlovodíkovými řetězci.
• Polární kovalentní vazba je mezi atomy s vyššími hodnotami rozdílu mezi jejich negativitou (0,4<deltaE<1,7). Elektrony jsou posunuty směrem k elektronegativnějšímu atomu, který tím získává parciální záporný náboj.
• V iontové vazbě jsou oba atomy u elektronegativnějšího z prvků, který má záporný náboj. Atomy u sebe drží hlavně díky elektrostatickým silám a jsou uspořádány v krystalové mřížce. (1,7<deltaE)
• NEpolární látky jsou rozpustné pouze v nepolárních rozpouštědlech a nejsou rozpustné ve vodě.
• Polární látky jsou rozpustné v polárních rozpouštědlech jako je voda
• Látky iontové se ve vodě celkem rozpouští. Samy jsou nevodivé, jejich roztoky vedou elektrický proud.
• Koordinačně kovalentní vazba - jeden z aotmů musí mít ve valenčním orbitelu volný elektronový pár = donor. Druhý atom musí mít vakantní orbitál a atomy přijímá = akceptor. TYto vazby vidímé hlavně komplexních sloučeninách, kde roli akceptoru má přechodný kov se spoustou volných d orbitelů ve valenční vrstvě.
• Kovovou vazbu tvoří především kovy. Atomy drží v krystalických mřížkách a jejich valenční elektrony létají okolo sdílené mezi všemi kovovými kationty = elektronový mrak - elektrony jsou delokalizovány. Díky tomu jsou kovy vodivé a typicky tažné a kujné.
• van der Waalsova slabá vazebná interakce - síly působí mezi molekulovými dipóly = přitahování opačných pólů. Dělí se na 3 typy:

  1. Coulombické síly působí mezi 2 polárními molekulami nesoucí parciální náboje, ty na sebe působí a jejich opačné póly se přitahují.
  2. indukční síly = jedna nepolární molekula nesoucí parciální náboj indukuje posun elektronů a tedy i vznik náboje v druhé molekule.
  3. disperzní síly (Londonovy) = působí na sebe dvě nepolární molekuly, ale v každé z nich může díky spontánímu pohybu elektronu v obalu vzniknout chvilková dipól, který může indukovat dipól v druhé molekule.
• Vodíkové vazby vznikají ve sloučeninách, kde je vodík navázán na nějaký silně elektronegativní prvek, např kyslík, ten si totiž přitáhne elektrony z vazby s vodíkem. Podmiňují stálost uspořádání bílkovin a nukleových kyselin.
• Kovalentní vazba v dvouprvkové sloučenině A–B je pevnější, než bychom očekávali na základě vlastností vazeb ve sloučeninách A–A a B–B. Pauling tuto „dodatečnou stabilizaci“ vazby přičítal elektrické síle, která působí mezi částečně ionizovanými atomy, které se na vazbě účastní.
• Opakem elektronegativity je elektropozitivita, která vyjadřuje schopnost předat elektron jinému atomu.