2-řecké umění

• Řecký antropocentrismus


  Řecké umění jako vývoj k realismu figury

  
• Zájem o lidskou figuru a problémy jejího znázornění

  • Antropocentrické umění, „řecký zázrak" – usiluje o krásný ideál, který spočívá v proporcích a vyváženosti, krása je měřitelná proporcemi (Vitruvius, Polykleitos)
  • V helénismu o emoci a výraz („úpadek umění")
• Socha


  Má ale často vztah ke kultu
• Vývoj řeckého umění a hlavní lokality

  
• Hlavní svatyně v Řecku
• Archaické období, 6 st. BC (640 BC – 500 BC)

  • Cesta k realismu skrze zobrazení lidské postavy, řecký antropocentrismus, řecký objektivismus
  • Lidská postava v životní velikosti. Mladí mužové – kúroi (kúros) - nazí, mladé ženy – korai (koré) – oblečené – v chitónu, peplu a plášťi
  • Funkce soch: Ex vota (votivní dary do svatyň), jako označení hrobu - funerální kontext
  • Divoce barevné: sochy mají být „životné"
  • V architektuře: vznikají první monumentální kamenné chrámy, mají podlouhlý půdorys a peristyl a jsou nízké
  • Dórský – nejstarší kamenné stavby – Thermon, Samos, i 1. monumentální iónské chrámy: chrám Héry na Sámu (arch. Rhoikos a Theodoros), 570 -540 BC, Artemision v Efesu 6. stol. BC (dipteros)
  • V tomto období i první monumentální architektonická plastika – štítová, vlysová, metopy
• Kánon postavy archaické doby, 6. st BC


  Počátky monumentální skulptury v archaické době tzv. Daidalský styl, od pol. 7. st. BC

  
• Raný archaický styl – monumentální plastika

  • Metopy svatyně v Gortyn, Kréta, 630-620
  • Koré Nikandré, 640-630 BC
  • Bohyně (koré) z Auxerre, 640-630 BC
• Kuroi (začínají k. 600 BC) – dorský a iónský typ

  • Nálezy z Délu, Naxu i Attiky
  • Kúros z MET 590-580 BC
  • Kúros z mysu Sunion, 600 BC
• Středně archaická skulptura: 560-550 BC


  • Rampin Master a Moschophoros Master

  
• Stylový vývoj mužské figury v 6. st. BC

  • Volomandra kuros, 560, kuros (Kroisos) z Anavyssu, 530 (dozrávání arch. stylu)
  • Ženské figury, korai: koré z Akropole k. 500, koré v peplu k. 530, tzv. Héra ze Sámu (Louvre) k. 570 BC

  
• Klasické období řeckého umění, 5. -4. st. BC

  • Reprezentuje vrchol řeckého umění
  • Zakládá kánon proporcí – krása a estetické působení formy – formální aspekty řeckého ideálu (Parthenon)
  • Vnáší ale i nová témata z hlediska ikonografie a novou oblast veřejné plastiky (Tyranobijci)
  • Tematicky i stylově zakládá helénismus
  • Málo originálů – ty původně bronzové – mechanická reprodukce děl, technické postupy
  • Ve 4. století začné převládat mramor jako původní materiál - Praxitelés
  • Centrální roli hrají Atény, obliba řeckých děl se šíří
  • Od 3. st. převoz soch z Řecka do Říma (nejprve z již. Itálie)

  
• Řecké architektura klasického období – architektonické řády (Vitruvius)

  • Nejlepší vyvážení proporcí má dle Vitruvia chrám Parthenon v Aténách (architekti Iktinos a Kalikrates, dále)
  • korinský sloup vytvořil dle Vitruvia arch. Kallimachos v Korintě
  • dochovaný kor. sloup: Apollónův chrám v Bassajích, 427
  • V exteriéru poprvé na Lysikratově monumentu v Aténách – helénistický 4.st

  
• Přechod z archaického na klasický chrám (Aténa Aphaia na Aigíně, 510 BC)

  • 6 sloupů – hexastylos – na boku ale 14 sloupů (klasický poměr by dal 13 slopupů – ještě trochu prodloužený, v klasické době se zkrátí na 2k+1, trojlodí v cele , pronaos a opisthodomos

  
• Klasické sochařství 5-4. st.


  • Přechodový styl – tzv. přísný – období řeckoperských válek
  • Cca 500 – 470 BC
  • Klasické 5. století a pozdně klasické 4. st – do 330 BC
  • Postupná cesta k realismu v zobrazení těla, přirozenosti pohybu
  • Kontrapost
• Přísný styl, období řeckoperských válek, poč. 5. st.

  • Euthydikova koré a Kritiův jinoch, 490-480 BC
• Proměna mužské figury od archaické doby do přísného stylu

  • Aristodikos z Akropole k. 500
  • Kritiův jinoch z Akropole, před 480
• Klasický chrám, Diův chrám v Olympii, 472 – 465 BC


  • Arch. Libón z Élidy , sochař Feidiás

  
• Feidiás a jeho dílna

  • Západní a východní štít Diova chrámu v Olympii
  • Metopy z Diova chrámu v Olympii – charakteristický projev vrcholně klasického stylu pol. 5. století BC

  
• Architektura klasického období – Akropole v Aténách a Parthenon 447-6/438-3


  • Klasické řády – dórský a iónský: Parthenon – dórský (s iónskými prvky), Erechteion - iónský
  • Klasické proporce v architektuře: Parthenon - Iktinos a Kallikrates, 447-432 BC

  
• Parthenon a Feidiás


  • Štíty západní a východní
  • Východní štít – shromáždění olympských bohů
  • Vlys s panaténajskými slavnostmi
  • Metopy Parthenonu – Lapithové a kentauři
• Vrchol klasické skultury v pol. 5. století


  • Feidiás, Myrón, Polykleitos St. (I)
• Kánon postavy jako problém

  Polykleitos Starší (I.) 440, 430
• Pozdně klasické sochařství 4. st. BC

  • Praxiteles 375-335, - Apollo Sauroktonos, Hermes s Dionýsem, Afrodíté
  • Knidská – esovitá křivka těla, zjemnění, elegance

  
• Helénismus


  • Prostorová socha a emoce - Lysippos, 330 a 325
  • Herakles Farnese, ab 325
  • Apoxyomenos, následovník Polykleita, 3rozměrná socha
• Pergamská sochařská škola


  • Pergamský oltář
• Pergamský oltář, 2. čtvrt. 2. st. BC


  • 35 x 33 m, 113 m dlouhý vlys, arch. návrh Phyromachos?
  • Gigantomachie, Télefův vlys 170 – 159 BC
  • Oslava nezávislosti Pergamu (na Seleukovcích a Keltech), Eumenos II, vazba na Atény
  • Množství sochařů z Atén a Rhodu (Theorrhetos, 40?) x stylová jednota, celkový jednotný plán
  • Spolu s Laokoónem vrchol helénistické skulptury – expresivní výraz, dynamičnost, emoce, téměř plná figura v reliéfu

  
• Télefův vlys a Gigantomachie Pergamského oltáře

  • Gigantomachie, Dionysiades a Menekrates, Melanippos, Orestes a Theorrhetos a další sochaři 165-6 př Kr., Eumenos II
• „Druhý klasicismus" 2.st


  • Artemis Versaillská, Venuše Mélská, Níké Samothrácká
  • Alexandros z Antiochie, Afrodíté Anadyomené z Mélu, 150- 125 BC
• Laokoon


  • Expresivní tendence helénistického sochařství
  • Nalezen 1506 v Římě
  • Dle Plinia: Agesander, Athenodoros a Polydorus z Rhodu
  • Hel. originál Či římská socha?
  • Datace: 1. Století BC -1. století AD?

  
• Nové funkce umění


  Dekorativní plastika helénismu - Hermafroditos, Faun Barberini, Spinario