4-Císařské umění II

• Pozdní antika


  Transformace římské kultury od pozdního 2. století AD na různých úrovních
• Historici pozdní antiky


  • E. Gibbon
  • P. Brown
  • A. Cameron
• Pád nebo transformace Říma

  Pohled archeologie koriguje historii a výpověď písemných pramenů
• Kdy vlastně končí antika? Tradičně 476 AD pád západořímské říše versus Pirenneho teorie – Mohammed (622 AD) a Karel Veliký (800 AD)
• Problém christianizace - pojem „křesťanský triumf" a jeho kritika (J. Elsner)
• V umění „Orient oder Rom?" (Strzygowski vs. Riegl)
• Charakteristika proměn pozdně římského umění, od 2. pol. 2. st. - 3. st./4.st.

  • Postupný nástup uměleckého výrazu spojovaného s pozdní antikou
  • Proměna umělecké formy – senzibilita a iluzionismus, měkkost a optické kvality, statičnost, ale i dramatičnost působením světla
  • Posun od klasicizujícího umění Říma k regionálním stylům provincií, schematizace klas. forem a adaptace k dekorativnímu pojetí (až zhrubnutí), synkretické umění – prvky římské, řecké, provinciální (egyptské, východní etc.)
  • Zpočátku paralelní dvojakkost stylů – zdobný i klasicizující styl, posléze strnutí, abstrakce
• Architektura pozdní antiky


  • Cesta ke schematizaci prostoru, stylové differenciaci (řecká a italická tradice), vliv provincií, zejména východních – ornament na architektuře – počátek pozdně římského iluzionismu a dekorativismu
  • Více se staví v provinciích – sever Afriky, Sýrie a Mezopotámie

  
• Sochařství pozdní antiky


  • Preferuje přední pohled, perspekt. uspořádání figur a hloubka prostoru mizí, statičnost, postupná cesta k abstrakci
  • Roste senzibilita a emociálnost figur (u kvalitnějších věcí), melancholie a zahleděnost do dálky či do sebe, do jiných světů
  • Dramatizace bust děje pomocí střídání světla/stínu (vlasy, vysoký reliéf)
• Malířství pozdní antiky


  • Římský iluzionismus, plastičnost prvků, ale postupně mizí prostor, existuje více paralelních stylů – přechází od iluze k plošnosti
• Nová senzibilita: Antonínovci (138 – 193 AD)


  • Portrét císaře sleduje Hadriánský model „filozofa", s propracovanou bradkou a vlnitými vlasy, rytými zorničkami…i v cís. portrétu oste senzibilita a výraz odráží vnitřní emoce, melancholii - zahleděnost do dálky, do jiných světů (Marcus Aurelius)
  • Zbožštění panovníka (Commodus)

  
• Architektura konce 2. - 3. st.


  • Východisko hadriánská architektura
  • Luxus, dekorativní obklady, optické vlastnosti materiálu
  • Jemný, měkký povrch, exprese
  • Konvexní a konkávní – Baalbek – severovsky barok v Sýrii
  • Světlo a stín
  • Ornamentální dekorativní styl
  • „Pohyblivé" fasády
  • Od 2. století nové arch. prvky – edikula, zalamované kladí, syrský architráv
  • Těžiště římské architektury se přesouvá na Východní provincie a do provincií sev. Afriky

  
• Architektura východu (Sýrie)


  • Sabratha -divadlo
  • Sardy a Baalbek
  • Divadlo v Aspendu, 161 a.D - 180 a.D
• Architektura na východě římské říše

  • Baalbek ve 3-4. st.
  • Leptis Magna – severovská přestavba poč. 3. století – bazilika, amfiteátr
  • Oblouk Septimia Severa, Leptis Magna, 203-4 po Kr.
  • Užití kupole, klenby: Lovecké thermy, Leptis Magna

  
• Architektura v Římě


  • Caracallovy lázně
  • Maxentiova/Konstantinova bazilika, po 308 AD
  • Tzv. templ Minervy, 4. st AD, navazují svým půdorysným řešením na Pantheon a centrální palácové sály (Neronův dům, Hadriánova vila)
  • Západní architektura mimo Řím, Trevír za Konstantina, 300-310 AD

  
• Sochařství pozdního Říma, pozdní 2-4. st.

  • Frontální, dekorativní, kompozičně neorganický, opticky iluzívní, rytí do kamene, schematické řasení draperie, mělký prostor, aditivní řazení postav
  • Pokračuje historický reliéf i volná socha – oslava císaře, vyvíj

  
• Přestavba počátku 3. století

  Bazilika, amfiteátr
• Oblouk Septimia Severa


  Leptis Magna, 203-4 po Kr.
• Užití kupole, klenby


  Lovecké thermy, Leptis Magna
• Odkazy na videa z YouTube
• Římské monumentální komplexy


  Caracallovy lázně
• Řím, Konstantin a následovníci

  4. st.
• Maxentiova/Konstantinova bazilika


  Po 308 AD
• Nová půdorysná řešení v Římě

  Římské centrály
• Tzv. templ Minervy


  4. st AD, navazují svým půdorysným řešením na Pantheon a centrální palácové sály (Neronův dům, Hadriánova vila)

  
• Západní architektura mimo Řím

  Trevír za Konstantina, 300-310 AD
• Sochařství pozdního Říma


  • Frontální, dekorativní, kompozičně neorganický, opticky iluzívní, rytí do kamene, schematické řasení draperie, mělký prostor, aditivní řazení postav

  
• Pokračuje historický reliéf i volná socha


  Oslava císaře, vyvíjí se císařská ikonografie, heroizace a deifikace císaře – nahota a atributy bohů
• Císařský portrét


  Vychází z typu „filozofa", poté realismus 3. st. a klasicizující zjednodušení konce 3. st./4. st
• Proměna náboženství


  Vlivem kontaktů s provinciemi – východní eschatologické kulty – změna pohřbívání - sarkofágy
• 4. st. AD Konstantin a následovníci

  Monumentální frontální socha – kolos

  
• Klasicizující tendence v portrétu


  Nepropracované do hloubky, neurčitý pohled, diadém na hlavě, v průběhu 4. století postupné zjemnění
• Báze sloupu Antonína Pia

  138 – 161 po Kr, Apoteóza Ant. Pia a Faustiny, tzv. decursio
• Bronzová jezdecká socha Marka Aurelia


  Z Kapitolu V Římě, 164-66 AD

  
• Sloup Marka Aurelia


  Na Piazza Colonna v Římě, Staví se za jeho nástupce Commoda, neukončeno ještě v r. 192, hotovo asi 193 AD, Dórský oslavný sloup na Piazza Colonna v Římě, 30m vysoký, 28 bloků, Hist. reliéf ve šroubovici dle Trajánova sloupu, Exprese, do hloubky rytý reliéf, zobrazení emocí a utrpení barbarů, senzuálnost, dramatizace světlem a stínem, Tzv. zázrak s deštěm – zobrazení boha deště
• Commodus


  180-192 po Kr, Portonaccio sarkofág s bojem s barbary, konec 2. st., Zbožštěný Commodus jako Herkules (už za jeho života)
• Sochařský reliéf: Oblouk Septimia Severa


  203 AD, Řím, Stylově zcela jiný než Trajánův sloup – iluzivní styl, italický, krajina v pozadí, neuspořádané skupinky postav v terénu, Optické izolování císaře od vojáků - hierarchie
• Sochařství: Vojenští císařové (235 – 284 AD) a tetrarchie


  Portrétní umění v 3. stol. - realismus

  
• Císařský portrét na přelomu 3./4. století (tetrarchie)


  Diokletian, k. 300 AD – zjednodušení, klasic. tendence

  
• Krize císařství: Tetrarchové


  284-312 po Kr., báze tetrarchů z Benátek, Galeriův oblouk v Soluni