Soustava dvou rovnoběžných sil stejně velkých, opačného směru a nenáležejících jednomu paprsku. Výsledný účinek na rovinu P v níž působí je Otáčivý moment
V pravoúhlém souřadnicovém sytému s počátkem v 0 je síla zadána svou velikostí, směrovým úhlem a souřadnicemi působiště. Sílu rozložíme na 2 pravoúhlé složky Fx = F ∙ cos x, Fz = F ∙ sin x. Výsledný moment Mi = Fiz ∙ x – Fix ∙ z. Platí podmínky rovnováhy: Silové ∑ Fx = 0, ∑ Fz = O a momentové ∑ M = 0
Využití soustavy rovnoběžných sil v rovině a jejího statického středu pro výpočet těžiště rovinných obrazců
Podle Varginovy věty Xo = ∑୶∑ , Yo = ∑ ୷∑ . Velikost sil = délky čar nebo plocha obrazce, Působiště sil = těžiště čáry nebo obrazce. Statický střed představuje těžiště složeného obrazce nebo čár. Těžiště geometrických útvarů = statický střed soustavy sil stejně velkých jako jednodušší části útvarů – působí v těžištích těchto částí
Skládají se z jednotlivých prutů, obvykle přímých. Pruty jsou navzájem spojené ve styčnících. Spojení ve styčníku je závislé na druhu materiálu prutů (ocel, dřevo, ŽB) a na technickém provedení spojů (nýty, sváry, šrouby). Spojení provedeme tak, aby se pruty nemohly vzájemně otáčet = tuhý rámový styčník. Kloubové spojení prutů = osy se protínají v 1 bodě. Vnější reakce a zatížení působí pouze ve styčnících.
b – styčníky, p – vnitřní pruty, a1 – vnější jednostranné vazby (kyvné pruty, posuvné klouby), a2 – vnější dvojnásobné vazby (pevný kloub), a = a1 + a2
Princip řešení obecnou a zjednodušenou styčníkovou metodou
Každý prut nahradíme v koncových bodech stejně velkými opačnými silami. V každém styčníku dostaneme rovinný svazek sil. Řešíme 2 podmínky rovnováhy v každém styčníku – začínáme od té, kde už známe jednu vnější sílu.
Zjednodušená: Začínáme ve styčníku, kde jsou pouze 2 pruty. Dvě statické podmínky rovnováhy Fx = 0 ; Fz = 0. Dále pokračujeme do styčníku s 2 neznámými – Záporná síla = Tlak ; Kladná síla = Tah
Soustava v rovnováze = v rovnováze každá její část, 2) Stanovíme reakce, 3) Provedeme řez skrz 3 pruty nevycházející z jednoho bodu, 4) Nahradíme pruty tahovými silami, 5) Určíme 3 statické podmínky rovnováhy ∑ Fx = 0, ∑ Fz = 0, ∑ M = 0
Výhody: Každou N můžeme určit přímo z jedné rovnice, nepotřebujeme znát síly jiných prutů
Použití: Pokuď potřebujeme znát pouze některé síly
Alespoň 1 prut soustavy zatížen přímo mezi koncovými průřezy – namáhán jako přímý nosník (N,V,M), nebo působí jako kloubově uložený nosník s příčným zatížením – účinky se přenášejí do opor, poté do styčníků na obou koncích prutu. Řešením mimostyčníkového zatížení získáme průběhy N, V, M
Možnost hmotného objektu posunout se v daném směru nebo pootočit se okolo dané osy. Kolik stupňů podpora odebírá, tolik má reakcí. Hmotný bod má 2 stupně volnosti – jeho poloha je určena souřadnicemi x,y.
Nosný prvek, u něhož jeden rozměr délkový l značně převládá nad rozměry příčnými d,h ; podle střednice rozlišujeme pruty – rovinné, prostorové, přímé, lomené, zakřivené, …
Konzolové – podepřené (vetknuté) v jednom průřezu, 2) Prosté – podepřené ve dvou bodech, pevným a posuvným kloubem, 3) Podepřené ve 3. bodech – 3 kyvnými pruty nebo posuvnými klouby
Statické schéma – Idealizovaný nákres nosníku, jeho zatížení a podepření
Výpočtový model – Tvořen střednicí s idealizovanými vnějšími vazbami i zatížením, geometrické charakteristiky průřezu nosníku (průřezová plocha A, centrální momenty setrvačnosti), fyzikální vlastnosti materiálu nosníku (modul pružnosti v tahu, tlaku E a smyku G)
Normálová síla N – v libovolném bodě nosníku je rovna algebraickému součtu průmětů všech vnějších sil působících do směru osy nosníku
Posouvající síla V – v libovolném bodě nosníku je rovna algebraickému součtu průmětů všech vnějších sil, působících do směru kolmo na osu nosníku
Ohybový moment M - v libovolném bodě nosníku je roven algebraickému součtu statických momentů všech vnějších sil včetně reakcí, působících na levou nebo pravou část od průřezu x, k těžišti průřezu x
Střednice odkloněna o úhel α. Může být zadáno 2 způsoby: 1) Podél střednice a intenzitě q' (vlastní tíha), 2) Po půdorysném průmětu a intenzitě q (užitné zatížení – sněhem, …)
Soustavy těles v rovině (složené rovinné nosníkové soustavy)
Spojení jednotlivých hmotných bodů (těles). V rovnováze každá část = v rovnováze celek. Zatížení každého hmotného bodu – musí být rovnovážná soustava sil. Sestává se z: b – hmotných bodů, d- tuhá deska, a – vazby, kn – vnitřní spojující kloub. Reakce z podmínek rovnováhy. Mohou být otevřené nebo uzavřené.
Střednice odkloněna o úhel α. Může být zadáno 2 způsoby: 1) Podél střednice a intenzitě q' (vlastní tíha), 2) Po půdorysném průmětu a intenzitě q (užitné zatížení – sněhem, …)