Dvě tělesa na sebe navzájem působí stejně velkými silami opačného směru.
Dynamika se zabývá příčinami pohybu a změnu pohybového stavu tělesa (zrychlení, zpomalení, změna směru) způsobí působící síla.
Účinek síly působící na těleso může být pohybový nebo deformační, ve reálném světě je to kombinace obou účinků.
Tělesa na sebe působí silou buď přímo, vzájemným stykem (např fotbalista), nebo nepřímo prostřednictvím silových polí (například gravitace; planety -> Země-Měsíc, Slunce-Země).
Působí-li na těleso více sil, můžeme je vektorově skládat do jedné výsledné síly (výslednice).
Klasická dynamika se zabývá pohybem makroskopických těles (lidé, auta, letadla,...), která se pohybují rychlostmi mnohem menšími než je rychlost světla.
Relativistická dynamika se zabývá pohybem těles s rychlostí blízkou rychlosti světla.
Kvantová dynamika se zabývá pohybem částic při micro rozměrech (atomů, molekul, elementárních částic).
Kvant je energie.
Vztažné soustavy v nichž neplatí 1.NPZ se nazývají neinerciální.
Newtonův pohybový zákon - zákon síly:
Jestliže na těleso (hmotu) působí síla, pak se těleso pohybuje zrychlením, které je přímo úměrné působící síle a nepřímo úměrné hmotnosti tělesa, tedy a = F/m.
Newtonův pohybový zákon - zákon setrvačnosti:
Každé těleso setrvává v klidu nebo v rovnoměrném přímočarém pohybu, pokud není nuceno působením vnějších sil tento stav změnit.
Izolované těleso je těleso, na které nepůsobí žádné síly, je to myšlenkový/ideální model, v reálném světě takové těleso neexistuje.
Model izolovaného tělesa je těleso na které působí síly, ale jejich výslednice je nulová.
Vztažná soustava, ve které izolované těleso nemění svůj pohybový stav (tedy taková, ve které 1.NPZ platí), se nazývá inerciální vztažná soustava.
Pohyb nebo klid tělesa vždy vztahujeme k nějaké soustavě, tedy vztažné soustavě.
Např. při srážce těles na sebe tělesa působí stejně velkými silami, ale liší se účinek síly