Maturita Dějepis

• Němci plánovitě vyvražďovali hlavně inteligenci a později zřídili v Polsku vyhlazovací tábory pro židy
• Katynský masakr - Sověti odvezli 15000 zajatých polských důstojníků do Katynského lesa (u Smolenska), kde je všechny postříleli. Tento zločin odhalili Němci v roce 1943. Po válce Sověti obviňovali z masakru Němce a pravdu přiznali až za Gorbačova
• "Podivná válka"


  Válka mezi N a VB probíhala jen v Atlantiku (německé ponorky bojují proti britským eskortním lodím, doprovázejícím konvoje). V Evropě se ale nebojuje vůbec
• Zvláště Francie provádí jakoby nadále politiku appeasementu - sice oficiálně vyhlásila válku Německu, ale v podstatě vůbec nebojuje a „čeká, až ji Hitler zabere"
• Sovětsko-finská válka, též zimní válka


  Stalin dal Finsku ultimátum - chce sovětské základny ve Finsku + část území v Karélii („na obranu Leningradu")
• Reakcí na sovětský útok na Finsko bylo jeho vyloučení ze Společnosti národů ještě v prosinci roku 1939
• Rumunsko


  1. V červnu 1940 SSSR vyvinul obrovský nátlak na Rumunsko

  2. Rumuni doufali v pomoc Německa (se kterým mělo spojeneckou smlouvu), ale Němci ve shodě s paktem Molotov-Ribbentrop neudělali nic

  3. Sověti obsadili Besarábii a Severní Bukovinu

  4. Obě tato území pak byla v srpnu 1940 oficiálně začleněna do SSSR jako Moldavsko (nová republika) + druhá část připojena k Ukrajině
• 9. dubna 1940 Německo začalo se Skandinávským tažením. Během prvního dne bylo obsazeno Dánsko, dále bylo okupováno Norsko, kde se nacházely důležité přístavy pro vedení ponorkové války (i pro případný útok proti Británii) a pro dopravu švédské železné rudy do Německa. V Norsku byla dosazena kolaborantská profašistická vláda v čele s Vidkunem Quislingem
• Francouzská armáda ovšem stále nezasahovala – vyčkávala v pevnostech na Maginotově linii a pouze přihlížela, jak se Němci blíží (proto se této válce přezdívá též „válka vsedě" nebo také podivná válka)
• Útok na Benelux a Francii

  1. Němci nejdříve zaútočili (10. 5. 1940) na Benelux (všechny 3 země byly neutrální) a hned na to (13.5. 1940) i na Francii

  2. Němci nezaútočili přímo, ale nejdříve napadli neutrální státy Beneluxu (Belgii, Nizozemí a Lucembursko)

  3. Němci zahájili hlavní útok přes těžce prostupnou oblast Ardenského pohoří, čímž obešli francouzskou obranu

  4. Němci takto rozdělili francouzskou armádu a její část spolu s britskými jednotkami a belgickou armádou obklíčili v severovýchodní Francii a Belgii

  5. Britům se nakonec podařilo uniknou evakuací z přístavu Dunkerque

  6. Němci obsadili Lucembursko a Nizozemsko

  7. Německé jednotky zaútočily směrem na jih, obešly Maginotovu linii zezadu a obsadily Paříž
• Nejvýznamnější postavou francouzského odboje v zahraničí byl generál Charles de Gaulle. Vytvořil hnutí Svobodných Francouzů (oficiálně „Svobodná Francie" - France Libre). Toto hnutí bylo podporováno Británií a Svobodní Francouzi měli pod kontrolou některé francouzské kolonie v rovníkové Africe (například Gabon), které odmítly přejít pod vládu ve Vichy
• Bitva o Anglii byla prvním neúspěchem německé armády. Německá Luftwaffe ztratila 2375 letounů, ztráty na straně Británie činily sotva 15% – 375 letadel. Morálka Britů nebyla zničena, naopak byla spíše posílena
• V září 1940 napadla Itálie britský Egypt. Britové (velitel generál Wavell) byli početně mnohem slabší, přesto však útok odrazili, vpadli do Libye a rozprášili italskou armádu. Hitler proto byl nucen pomoci Mussolinimu. V únoru 1941 poslal do Afriky německé jednotky - Afrikakorps. Jejich velitelem byl generál Erwin Rommel, přezdívaný „Liška pouště"
• Boje v severní Africe

  1. Rommel vs Montgomery (monty)

  2. Rommelovi se nejdříve podařilo dobýt zpět celou východní Libyi (Kyrenaiku) s výjimkou města Tobruk

  3. V listopadu 1941 vytlačil britský protiútok Němce zpět, ale v květnu 1942 zaútočil znovu Rommel, dobyl opět celou východní Libyi (tentokrát včetně Tobruku) a v červnu 1942 pronikly jeho jednotky až k El Alameinu v Egyptě
• Řecko a Jugoslávie


  1. V říjnu 1940 napadl Mussolini i Řecko (z italské Albánie)

  2. Italové jako obvykle prokázali naprostou neschopnost, jejich útok byl Řeky odražen a Řekové dokonce zatlačili italská vojska zpět do Albánie (v prosinci 1940)

  3. Hitler donutil Jugoslávii ke spojenectví, ale v březnu 1941 proběhl v Jugoslávii státní převrat a nová vláda byla protiněmecká

  4. Německo napadlo Jugoslávii a Řecko (6.4.1941)

  5. Jugoslávská armáda kapitulovala už po 11 dnech
• Rozdělení Jugoslávie


  1. Chorvatsko vyhlásilo nezávislost, vládli zde fašisté (Ustašovci - Ante Pavelič)

  2. Makedonie - byla obsazena Bulharskem

  3. Vojvodina (sever Srbska) - obsazena Maďarskem

  4. Černá Hora, Kosovo, část Slovinska a Dalmácie - obsazeno Itálií
• Němci nasadili 153 divizí, tj. 3 miliony vojáků. Na dobytých úzmí hned prováděli čistky a pogromy
• Stalin nevěřil zprávám o chystaném útoku – považoval je za provokaci, která jej měla přimět, aby Pakt o neútočení (Ribbentrop-Molotov) porušil jako první on. Sovětská armáda nebyla na útok příliš připravena – velení bylo silně oslabeno politickými procesy let 1937 – 38, kdy Stalin nechal zavraždit většinu generálů
• Stalin se Hitlera strašně bál. Nakonec se ale Stalin vzchopil a v rozhlasovém projevu vyhlásil Velkou vlasteneckou válku (první vlasten
• Bulharsko bylo německým spojencem
• Vojvodina (sever Srbska) - obsazena Maďarskem (německý spojenec)
• Černá Hora, Kosovo, část Slovinska a Dalmácie - obsazeno Itálií
• Operace byla plánována jako Blitzkrieg. Cílem bylo obsadit „Lebensraum" (životní prostor pro Němce), zničit komunismus a částečně vyhladit zdejší obyvatelstvo. Němci nasadili 153 divizí, tj. 3 miliony vojáků. Na dobytých úzmí hned prováděli čistky a pogromy
• Stalin se Hitlera strašně bál. Nakonec se ale Stalin vzchopil a v rozhlasovém projevu vyhlásil Velkou vlasteneckou válku (první vlastenecká válka probíhala v Rusku za invaze francouzského císaře Napoleona). V rozhlase „zapomněl" na propagaci komunismu a použil oslovení „bratři a sestry"
• Sovětská armáda byla sice početně silná, ale špatně vycvičená a organizovaná. Měla mizerný velitelský sbor: tři čtvrtiny velitelů byly ve funkcích méně než rok (důsledek předchozích Stalinových čistek). Zpočátku se jednalo o německý blitzkrieg a Rudá armáda rychle ustupovala
• Churchill i USA okamžitě začali podporovat SSSR. Přitom USA byly stále ještě neutrální! USA rozšířily na SSSR pomoc, kterou už předtím poskytovaly VB na základě zákona o půjčce a pronájmu
• Atlantická charta - dokument, který vydali Churchill a Roosevelt na palubě křižníku u Newfoundlandu. Obě velmoci v něm prohlásily, že neusilují o územní zisky a že okupovaným národům má být vrácena svoboda. K chartě se později připojily i další národy, bojující proti Německu a Japonsku, včetně SSSR. SSSR se ovšem touto chartou neřídil ani náhodou a všechna území, která zabral za 2SV války, si nakonec ponechal. Do dubna 1945 podepsalo Atlantickou chartu celkem 50 států

  14. 8. 1941
• Německá armáda útočila třemi hlavními směry (3 hlavní skupiny armád): Sever - útok směrem na Leningrad (maršál von Leeb), Střed - směr Moskva (maršál von Bock), Jih - směr Ukrajina, hlavním cílem byl průmyslový Donbas (maršál von Rundstedt)
• září 1941 - začátek blokády Leningradu. První německý útok přímo na město ztroskotal. Němci pak na dobytí Leningradu v podstatě rezignovali a oblehli ho. Jediný přístup do Leningradu měli Sověti přes Ladožské jezero („cesta života" - v létě lodě, v zimě náklaďáky po ledu), které bylo ale zcela nedostatečné. Blokáda Leningradu nakonec trvala 900 dní (do ledna 1944) a v Leningradu zemřelo (převážně hlady) asi milion lidí (Stalin kapitulaci města zakázal)
• Útok na Moskvu (operace Taifun) - začal 30. 9. 1941. Útok byl předtím (21. 8.) přerušen kvůli dobytí Ukrajiny a útoku na Leningrad. Němci tedy ztratili měsíc času a ten jim nakonec chyběl. V říjnu se postup Němců zastavil kvůli dešťům (bahno). V listopadu začalo lehce mrznout a útok se zrychlil (tanky nezapadaly do bahna). Koncem listopadu se Němci ocitli na předměstí Moskvy. Němce zaskočily brutální mrazy (až -40°C). Obraně Moskvy velel generál (později maršál) Georgij Konstantinovič Žukov. 6. 12. 1941 zahájila Rudá armáda obrovskou protiofenzivu. Sověti využili čerstvé jednotky ze Sibiře. Během této protiofenzívy (bitva u Moskvy - prosinec 1941) byli Němci nuceni od Moskvy ustoupit. Hitler pak další ústup zakázal (tentokrát mu to vyšlo) a převzal osobně vrchní velení armády místo „neschopných" generálů. Fronta se tedy nakonec posunula na západ od Moskvy a poté se stabilizovala. První významný neúspěch německé pozemní armády
• V roce 1942 dosáhly mocnosti Osy největšího územního rozmachu, zároveň ale utrpěli v letech 1942-1943 sérii zdrcujících porážek (Stalingrad, Midway, El Alamejn), které znamenaly obrat ve válce a v širším kontextu válku vlastně rozhodly
• červen 1942 - Němci zahájili dvojitou ofenzívu současným útokem na Kavkaz a Stalingrad. Cílem bylo ovládnout ropná pole v Povolží a Zakavkazsku (Baku). Plán současného útoku se většinou hodnotí jako hrubá chyba Hitlera, Němci tím rozdělili síly do dvou směrů
• Kavkaz - Němcům se podařilo vystoupit dokonce až na Elbrus a zapíchnout zde vlajku s hákovým křížem, po neúspěchu u Stalingradu se ale museli stáhnout i z Kavkazu, aby nebyli Rudou armádou odříznuti
• září 1942 - únor 1943 - bitva u Stalingradu. Největší německá porážka na východní frontě. Němcům se do poloviny listopadu podařilo obsadit téměř celé město. V listopadu (19.-22. 11.) ale Sověti provedli velkou protiofenzivu (protiútok koordinoval maršál Žukov) a podařilo se jim obklíčit německé jednotky (generál Paulus, během bojů byl povýšen na maršála). Zpočátku mohli Němci obklíčení směrem na západ prolomit a ustoupit, ale Hitler ústup zakázal, neboť ho Göring ujistil, že Luftwaffe stačí letecky zásobovat obklíčené vojáky a Hitler plánoval, že nový protiúder Sověty zažene zpět. (velká chyba, měl stáhnout jednotky dokud to šlo) To se nestalo, protože letecké zásobování bylo nedostatečné a vyprošťovací útok selhal. V únoru 1943 německá vojska kapitulovala, celá armáda padla do zajetí i s maršálem Paulusem. V bitvě hrálo velkou roli jméno města - Stalin ho chtěl za každou cenu udržet, Hitler za každou cenu dobýt. Ve stalingradském kotli bylo nakonec obklíčeno 250 000 německých a rumunských vojáků. Z nich asi 100 000 padlo, 47 000 raněných bylo evakuováno a 91 000 bylo zajato (včetně maršála Pauluse). Ze zajetí se po válce vrátilo jen 6 000 vojáků, zbytek umřel v sovětských lágrech
• březen 1943 - bitva u Charkova - poslední významné německé vítězství na východní frontě (von Manstein), které umožnilo Němcům naplánovat ofenzívu na léto 1943. Němci při této bitvě dobyli zpět Charkov, který chvíli předtím (v únoru) ztratili. Krvavá bitva. V této bitvě bojoval i 1. československý prapor, který se střetl s Němci v bitvě u Sokolova
• červenec 1943 - bitva u Kurska. Němci zahájili poslední velkou ofenzívu na východní frontě, chtěli obklíčit sovětská vojska. Sověti ale měli přibližně dvojnásobnou převahu (v lidech, dělech, tancích i letadlech) a hlavně o ofenzívě předem věděli, takže Němci přišli i o moment překvapení. Největší tanková bitva druhé světové války. Němci byli poraženi a vyčerpali zde téměř všechny svoje zálohy. Sověti pak zatlačili Němce daleko na západ (v listopadu 1943 byl dobyt Kyjev). Po bitvě u Kurska už se Němci na východní frontě nevzchopili a definitivně ztratili iniciativu
• 1942 - bitva u El Alamejnu (Egypt). Německo-italský postup (Rommel) byl zastaven. Poté Britové (generál Bernard Montgomery) zahájil velkou protiofenzívu. Němci a Italové byli poraženi a budou od El Alamejnu ustupovat až do Tunisu. Rozhodující bitva 2SV v Africe
• listopad 1942 - Spojenci (VB + USA, velitel Dwight Eisenhower) se vylodili v Maroku a v Alžírsku. Němci a Italové tak najednou byli v Africe sevřeni spojeneckými vojsky ze dvou stran. Francouzské vichystické jednotky („spojenci" Německa) nekladly vylodění téměř žádný odpor. Němci proto zareagovaliv listopadu 1942 obsazením vichystické Francie a okupují tak celou Francii
• leden 1943 - konference v Casablance. Konference se účastnili jen Churchill a Roosevelt, protože Stalin odmítnul přijet. Bál se (nikdy v životě nevyjel mimo území obsazené Sověty), vymluvil se ale na zaneprázdnění kvůli bojům na východní frontě
• Na konferenci se Churchill a Roosevelt dohodli, že: Po dobytí severní Afriky bude následovat vylodění na Sicílii a v Itálii. Cílem Spojenců je bezpodmínečná kapitulace zemí Osy